Legendární lezec Emanuel Strubich – rodák z Teplic

Vyučil se krejčím, ale kvůli nedostatku pracovních příležitost se začal toulat po nedalekém Česko-Saském Švýcarsku, kde lezl po skalách. V roce 1912 se odstěhoval do Drážďan ke své nevlastní sestře.

Kvůli střídání míst pobytu nebyl Emanuel Strubich povolán na vojnu, a tak se mohl věnovat lezení. Byl neobyčejně talentovaný, lezl s jistou elegancí a výkony, které podával, se leckdy podařilo překonat až o půl století později.

Mezi lezci byl už za svého života legendou pískovcového lezení a pro znalce jí zůstává dodnes. Emanuel Strubich má na svém kontě 75 prvovýstupů – v Saském Švýcarsku, v Hřensku, Labském údolí, v Tiských stěnách, na Hruboskalsku, a také v Alpách.

Mnohé z těchto lezeckých cest, nebo skalních útvarů, které jako o první pokořil, nesou jeho jméno.

Zemřel v roce 1922, v pouhých 35 letech, když ho ve Stubaiských Alpách při výstupu na Hinterer Karlspitze zavalila lavina. Pohřbený byl v nedaleké obci Wald in Ochsengarten. V 60. letech při přestavbě hřbitova byl hrob Emanuela Strubicha zrušen.

Generacím lezců v českých i německých skalách ho stále připomínají cesty s názvy jako Strubichweg, Strubichrinne, Strubichkante nebo Strubichova věž.

Zum Schluss der Sendung bringen wir ihnen noch das Jubiläum der Woche:  Unser Held ist der Kletterer Emanuel Strubich. Strubich wurde am 31. Januar 1887 in Teplitz geboren. Er lernte Schneider und weil er keine Arbeit finden konnte, fing er an in der Böhmischen und Sächsischen Schweiz zu wandern. Dort kletterte er auf den dortigen Felsenwänden. Im Jahre 1912 zog Strubich nach Dresden, zu seiner Stiefschwester. Wegen immer wechselndem Aufenthalt wurde Emanuel Strubich nicht zum Militär einberufen und konnte sich dem Klettern widmen. Er war sehr talentiert und kletterte mit einer Eleganz und Leistungen, die er brachte, wurden manchmal erst nach 50 Jahren übertroffen.

Unter den Kletterern war er in seinen Lebenszeiten eine Legende und für Kenner ist er bis heute noch. Emanuel Strubich hat auf seinem Konto 75 Erstbesteigungen: in der Sächsischen Schweiz, in Herrnskretschen,  im Elbetal,  in den Tyssaer Wänden, in Groß Skal und auch in den Alpen. Einige Wände, die er als erster bestieg, tragen seinen Namen.

Emanuel Strubich starb mit nur 35 Jahren am 7. Februar 1922 bei einem Lawinenabgang an der Hinteren Karlesspitze. Am 11. Februar 1922 wurde Strubich am Friedhof von Wald in Ochsengarten im Nedertal westlich von Kühtai beigesetzt. Das Grab wurde im Zuge von Umbauarbeiten in den 1960er Jahren eingeebnet. Den nächsten Generationen von Kletterern bleibt Emanuel Strubich durch die mit seinem Namen benannten Kletterwegen in Erinnerung: Strubichweg, Strubichrinne, Strubichkante oder Strubichturm.