Lída Rakušanová v Tandemu

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den. Z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Dnešní projížďka s naším Tandemem vás zavede do novinářské profese a trošičku poodhalí zákonitosti tohoto, jak se říká, hlídacího psa demokracie. Aby se tak skutečně stalo, je důležité pozvat si zasvěceného novináře, tedy v našem případě novinářku a spisovatelku Lídu Rakušanovou. Já vás vítám. Dobrý den.

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Dobrý den. Děkuju za pozvání.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My jsme rádi, že jste přišla a že se budeme dneska povídat nejenom o novinařině. Já bych si dovolil položit i pár osobních otázek, i když vy jste zvyklá psát spíš o objektivních, globálních věcech, tak dneska se můžete trošičku obrátit taky dovnitř. No, ale to všechno přijde až po úvodní písničce.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, když jsem před písničkou vás trošičku vyděsil tím, že jsem říkal, že položím taky nějaké osobní otázky, tak nebojte se, budu se ptát tak jako vždycky našich hostů na začátku na dětství. Kdepak jste se narodila?

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já jsem se narodila v Českých Budějovicích, což je velmi malebné město a jsou tam trochu mlhy, takže dětství provázelo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na blatech.

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Ano. Moje dětství provázely stálé anginy, kterých jsem se rázem zbavila, když jsem v 18 odešla do Prahy a posléze tehdy asi v 21 do Německa.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás nejprve do té Prahy táhlo?

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tak já jsem šla do Prahy studovat na filozofickou fakultu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vy jste chtěla vždycky dělat něco, co vyžaduje jaksi takové spíš analytické myšlení a tak, anebo jste byla třeba zasažená, já nevím, třeba kosmonauty, Gagarinem jako já třeba nebo chtěla jste být, já nevím, popelářkou nebo lékařkou nebo herečkou?

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No,tak to ne,ale já jsem propadla v dětství čtenářské vášni. Já jsem skutečně nevycházela z knih, z knihoven. Naštěstí jsem kromě tedy normální veřejné knihovny, kde toho tenkrát koncem 50. let moc nebylo, v 60. letech už to bylo podstatně lepší, měla k dispozici ještě dost rozsáhlou knihovnu své tety, která to měla abonováno přes, myslím, nějakou tu krásnou literaturu, takže tam toho byla spousta a mě to absolutně uchvátilo. Dokonce jsem si tak jaksi, když jsem tak dospívala, tak jsem měla takovou představu, ale to samozřejmě byla recese spíš už tenkrát, že nejlepší povolání by bylo, kdybych byla šlechtična na zámku s obrovskou knihovnou a v té knihovně bych se zavřela a vůbec bych z ní nevyšla do konce života. No, tak tohle bylo samozřejmě, jak říkám, recesistické. Ale v rámci té četby jsem narazila na jednu knihu, která mě hodně ovlivnila, na to si vzpomínám, a to byl, to jsem četla asi,když mi bylo 10, Poctivý Abe od Kožíka, což je životopis Lincolna vlastně,tak literárně pro děti zpracovaný. Já jsem užasla nad tím, jak člověk může vlastně se vyvinout a rozhodla jsem se, že bych taky mohla být takový advokát chudých. Ovšem to mně potom můj otec, který se právě vrátil z kriminálu, dost úspěšně vymluvil.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Asi hodně rychle.

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Takže, to jsem zavrhla. Ale ono v tom mém novinářském povolání jsem zjistila, že já k tomu pořád inklinuju, že furt mám nějaký takový sklon se zabývat osudy lidí, kterým se něco stalo, kteří upadli do nějakého problému a tak dál a tak dál. Takže, to mě docela baví, takže tam se to asi pořád ještě nějak odráží.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili,v těch 18, předpokládám, po gymnáziu jste.

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Ano v těch 18 jsem odešla. To bylo taky zajímavý. Ta literatura se ve mně skutečně hluboce odrazila, protože i při té maturitě otázka z češtiny zněla, která kniha ze světové literatury vás nejvíc zaujala.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vám hodně přihráli asi.

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, to mně přihráli obrovsky, protože tenkrát asi půl roku byla na trhu Solženicinova kniha Jeden den Ivana Děnisoviče,tak tu jsem si vybrala a dostala jsem to za jedna. Ale můj učitel češtiny, který mě měl hrozně rád, potom zavolal si mého tatínka a říkal: "Prosím vás, domluvte tý Lídě, vždyť jestli takhle bude pokračovat, tak musí narazit."

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale ten kantor z toho gymnázia, ten měl velkou pravdu, vy jste fakt narazila. Narazila jste v 68. na realitu.

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, tak to je pravda, ale ta realita, spíš na ni narazil můj tehdejší přítel, který byl o 7 let nebo je tedy, nynější manžel, je o 7 let starší než já a samozřejmě ten věděl dobře, co to obnáší. Já jsem pochopila, že to, že musí odejít,myslí úplně vážně, že by tady asi skutečně se mu vedlo špatně, hodně špatně, protože on se nedovedl moc ovládat. Tak jsem pochopila, že musí pryč a že mám tedy na vybranou, že buď půjdu s ním, nebo tady zůstanu.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím, že si vzpomenete na poslední slova Lídy Rakušanové před písničkou, kdy se rozhodovala s manželem odejít, neodejít. Zvítězila láska, tudíž odešla. Odešla do Německa, tedy do Německé spolkové republiky, čili do západního Německa. A to mi trošičku přihrává k tomu, že když teď máme šanci nebo vy máte šanci, paní Rakušanová něco okomentovat, oglosovat, tak si myslím, že to, že to bylo zrovna do Německa, vám dává, jak se říká velice hezky česky, gebier k tomu, abyste k česko-německým vztahům řekla svoje. Víte, teď si myslím, že další jaksi příspěvek k tomu dal film Juraje Herze Habermannův mlýn. Nevím, jestli jste ho už viděla, ale každopádně si myslím, že nejednoznačné vyznění toho filmu je zase velkým podnětem k diskusi. Ale vy jste se tímhle tím tématem zabývala mnohem dřív, už kdysi dávno.

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já jsem pochopila už někdy koncem 80. let nebo ještě v 80. letech v Německu, v Mnichově, kde jsem pracovala v Rádiu Svobodná Evropa, že poté, co jsem zjistila, že tam v Německu je ten sudetoněmecký dům, navštívila jsem na základě seznámení se s Peterem Becherem, což je člověk, který patří mezi takovou tu sudetoněmeckou intelektuální elitu, velmi nakloněnou tomu, abysme se nějak dali dohromady, Češi a Němci a který zastává to, co, myslím, je naprosto správné, totiž že, jestli mají Češi v Německu nějakou lobby nebo mohli by mít, tak je to tedy sudetoněmecká lobby. A my je prostě odstrkujeme, vůbec s nimi nechceme nic mít společného pořád na té oficiální rovině.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pojem sudetský Němec, to bylo sprostý slovo, když to tak řeknu zjednodušeně.

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Ano a tenkrát v tý době, ještě pořád. Musím říct, že já jsem potom do toho sudetoněmeckého domu přišla a tam jsem zjistila úplně neuvěřitelnou věc, totiž že tam najednou se jaksi přede mnou rozprostřela nějaká skutečnost, jak oni vykládají Česko a české dějiny a mají tam literaturu, vo které já jsem vůbec nevěděla, že existuje, která ale byla česká jako ve smyslu bömisch, jo. Teď já jsem najednou pochopila, že já mám jakýsi rastr v hlavě toho češství a oni mají rastr v hlavě toho, jak oni to chápali, to bömisch a když se to dá dohromady, jako na sebe, tak vůbec se to skoro nekryje. A to mně úplně z toho začalo zmrazit, pak jsem pochopila, já jsem sama se narodila teda v těch Českých Budějovicích, ve městě, kde v roce 47, když jsem se narodila, tak tam akorát zmizela třetina obyvatelstva, každý třetí člověk z toho města odešel, tedy v rámci odsunu, byl odsunut. A nikomu tam jakoby, když jsem vyrůstala, nikomu nic nescházelo, jako každej se tvářil jako, že je všechno v pořádku. To byl námět na horor pro mě. Tak jsem o tom začala hodně přemýšlet a uvědomila jsem si, že tohle bude velké téma, až to jednou prostě nějak se znormalizuje nebo že by o tom naši posluchači už z té Svobodné Evropy měli vědět trochu. No a tenkrát jsem si zvala do studia v rámci různých pořadů právě například toho Petera Bechera a ještě další lidi a samozřejmě z té smířlivé větve. Vím, že narážela jsem i mezi svými kolegy v rádiu, protože si na mě chodili stěžovat Američanům, že přece tohle nejde, že to přece máme zakázáno, my jako čeští redaktoři. No, na každý pád já už jsem tedy to téma měla zažité a zpracované tak jaksi v hlavě, věděla jsem, o co jde. No a když se to tady změnilo, když se tady změnily poměry, tak si vzpomínám, že hned někdy na začátku 90. let, když bylo výročí třeba těch květnových událostí, tak jsem měla takový pořad o Přemyslovi Pitrovi, protože to byl jeden z mála lidí, kteří na to tady veřejně poukazovali. Přemysl Pitr, osobnost nade vší pochybnost. A tak jsem si říkala, to přece musí tady zalomcovat tím národem, protože on psal o tom, jak prostě viděl ty Němce na těch /nesrozumitelné/ tady a jak se jim tam vedlo a že to je prostě zhůvěřilost a že takhle se nesmíme chovat a že takhle se chovali ty nacisti a že to prostě nemůžeme přece být stejní jako oni. Já jsem to jenom citovala z těch jeho věcí. Musím říct, že jsem měla reakce neuvěřitelný, který mě velmi překvapily, protože v podstatě ti posluchači moji říkali: ježíš, ta naše Lidunka, tak jsme jí měli rádi, vona je taková výborná, byla celou dobu, ten komunismus jsme kvůli ní snášeli, jako daleko jsme si uvědomovali, vo co jde, ale vona se snad teď zbláznila. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Najednou podkuřuje Němcům, že jo.

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Co tady s těma Němcema má pořád. No, já jsem nějak nechtěla uvěřit, že to takhle jako skutečně je. V podstatě dneska si uvědomuju, že to bylo asi všechno předčasné, že ti lidé tenkrát měli prostě úplně jiné starosti, že co já jsem věděla, to se možná prodiskutovalo v Chartě, v disidentských kruzích, protože také například Václav Havel se omluvil ze zcela stejného pocitu. Já jsem věděla proč. Samozřejmě to si dovedu představit, že tohle všechno lidi tady museli teprve pomalu zpracovávat. A dneska se dopracováváme k tomu, co já už mám za sebou. A musím říct, že jsem ráda, že jsem se toho ještě dožila.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Lída Rakušanová, můj dnešní host, novinářka a spisovatelka a dlouhá léta redaktorka Rádia Svobodná Evropa. Při své práci právě v tomto médiu měla šanci spolupracovat s vynikajícími osobnostmi, třeba napadá mě Pavel Tigrid a podobně. A v tom v podstatě, v té práci pokračujete dál. Vy jste dlouhá léta i po přesídlení Svobodné Evropy, jak jste se mi zmínila, jste myslela, že už s tím Svobodná Evropa skončila, ale asi ne tedy, tak jste dál vysílala ve Svobodné Evropě. Dneska ovšem vaše aktivity jsou trošičku jiné, viďte.

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Dnes se věnuji hodně regionálnímu tisku a musím říct, že mě to obrovsky baví, protože regionální tisk považuju za odvětví, které má velikou budoucnost. Je tady Vydavatelství Vltava-Labe-Press. Já mám shodou okolností chalupu v Bavorském lese, kde jsou také noviny z tohoto vydavatelství, tedy z mateřského. Vydavatelství Vltava-Labe-Press má mateřské vydavatelství v Pasově. A musím říct, že já jsem se vlastně soustředila na ten fenomén právě v té naší vesnici, kde my máme tu chalupu, protože se mě vždycky sousedi ptali, vo něčem mi vyprávěli a říkali: "A četla jsi to v novinách?" A já jsem říkala, no, počkej, v jakých novinách? A oni říkali: "No, v novinách přece." Vůbec neříkali jako v jakých. Mně dlouho trvalo, než jsem pochopila, že myslí ty svoje noviny, protože tam prostě se jiný nečtou. No a tak já jsem se spojila teda s tou pasovskou redakcí, nabídla jsem jim spolupráci. Oni mi na ní přistoupili, já jsem se stala jejich korespondentkou z České republiky, vůbec ze střední Evropy, takže jsem začala psát i do těchto novin. Většinou jsem se snažila soustředit se na takový věci, o kterých jsem věděla od těch sousedů, že je to zajímá, protože oni třeba se divili takovým věcem jako, že ty pole jsou takový veliký v tý Český republice, když voni mají takový malý, že jo. A tak dále a tak dál. Tak jsem tam psala a přišla jsem vždycky o víkendu a říkala jsem, tak to co, četli jste, jak jsem psala v těch novinách tadyhle o tom a o tom. A oni říkali: "Ne, to jsme tam teda nečetli." A já jsem říkala, no, prosím tě, tak to bylo na straně 3. A voni říkali: "Ps, stranu 3, to my vůbec nečtem." Tak se ukázalo, že voni čtou jenom tu svojí složku těch novin, jenom to, co se jich týká. A já jsem pochopila, že ti novináři, kteří tam, já jsem je poznala samozřejmě, ty novináře, tedy přímo tam do nás z toho regionu a musím říct, že jsem si jich začala nesmírně vážit, protože jsem pochopila, že to jsou nesmírně stateční lidi, který tam skutečně, když tam napíšou něco o panu starostovi, tak oni musí druhý den toho starostu na ulici, teda riskují, že ho potkají, pravděpodobně ho potkají, hlavně musejí pořád se s tím starostou také stýkat i z pracovních důvodů. Není to jednoduché. A já osobně si myslím, že dělají daleko závažnější práci než třeba novináři centrálních médií, protože strefovat se například do předsedy vlády nebo ještě lépe do předsedy Evropské komise, no, to je super, to teda skutečně není žádné nebezpečí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My se ještě k regionálnímu tisku a nejenom k tisku dostaneme, ale už se vrátíme tedy přes hranice, zase zpátky k nám.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jsem vás připravoval na to, že se podíváme na regionální tisk s mým dnešním hostem, Lídou Rakušanovou, tedy tisk a také rozhlas u nás doma. Ale to bude až za chviličku, protože teď jsou v téhle té chvíli naši posluchači zvyklí na svou pravidelnou dávku klasického českého humoru a je to, paní Rakušanová na vás, abyste vybrala.

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tak já si vzpomínám na to, jak mě koncem 80. let nebo v 80. letech prostě velice nadchnul Luděk Nekuda, kterého jsem znala z České televize, protože my jí mohli v tom Bavorském lese sledovat. Tam jsme měli takovou sestavu antén a přes to jsme to chytali, což bylo takové trochu dobrodružné, ta kvalita taky nebyla kdovíjaká tenkrát,ale povedlo se nám to. A Luděk Nekuda byl takový člověk, kdy já jsem měla pocit, že je to opravdu v té scéně těch bavičů tenkrát, byl takový mně velice sympatický zjev.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takový inteligentní humor nepochybně. My vám ho určitě teď nabídneme. A může to být ještě s Jiřím Cieslerem?

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, tak to by bylo úplně úžasný, protože Jiří Ciesler, ten totiž nastoupil do Jihočeského divadla v době, kdy já jsem tam jako ještě existovala, když jsem tam byla taková dospívající dívka. A můj otec pracoval tehdy v Jihočeském divadle jako vedoucí kulisáků. A musím říct, že jsem tedy trávila večery svého dospívání v režisérské loži a sledovala jsem všechna představení, já nevím, kolikrát. Ta Jiří Ciesler, tak jeho fotku jsem já měla, prosím, na nočním stolku, protože to byl můj takový dívčí sen.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? No, tak to jsme se trefili.

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Ale víte proč? Protože mně se strašně líbil jeho hlas.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, Jiří Ciesler, skvělý hlas. Propůjčil ho potom ještě několika dětským figurkám, takže byl milován i dětmi. A já dávám tedy k Jiřímu Cieslerovi a hlavně k Luďkovi Nekudovi ještě jako návdavkem Ivu Janžurovou. To máte hezký balíček.

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Ano, to je skvělý balíček, protože to je samozřejmě úžasná umělkyně.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vrátíme se teď s mým dnešním hostem, Lídou Rakušanovou k jejímu současnému působení ve Vydavatelství Vltava-Labe-Press,a to hlavně k regionálnímu tisku, teď už mám na mysli náš, protože vy se mu teď docela věnujete a myslím si, že si to samozřejmě zaslouží stejně jako regionální rádia. Ta sklízejí teď docela zasloužený úspěch taky.

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Ano. Musím říct, že udělala nám velikou, ale opravdu velikou radost ve vydavatelství skutečnost, že letos Cenu lokální žurnalistiky Nadace Konrada Adenauera, která se letos už poosmé tady v České republice udělovala, takže ji letos získaly dvě redaktorky právě z našich regionálních deníků. Obě jsou z Moravy, Veronika Kolesárová z Olomouce a Lucie Hrabcová z Brněnského deníku. Ještě k tomu musím vysvětlit, že se jednalo letos o kategorii reportáže. Prostě ta cena byla vyhlášena na nejlepší reportáž. A ta soutěž byla o to cennější, teda to vítězství je o to cennější, že oni soutěžili v obrovské konkurenci, tam bylo přes 80 přihlášek, mezi kterými ony tedy byly vybrány jako dvě první. Dokonce tak, že porota se nemohla shodnout, která z nich je teda lepší, obě je vyhlásila jako první a ony se pak o ty ceny musely na scéně rozdělit losem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je nějaké kritérium, které jaksi ta porota posuzuje hlavně?

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tam je odborná porota, která samozřejmě posuzuje, jak je ta reportáž napsaná, o čem je, jak je věrohodná, jak působí na čtenáře v tomto případě. A musím říct, že já jsem obě ty reportáže četla, jsou výborné. A měla jsem velkou radost, protože my máme už asi 5 let takový program ve vydavatelství, u jehož začátku jsem stála a který tedy stále provázím a rozvíjím, se snažím teda rozvíjet, a to je program takového institutu regionální žurnalistiky, ve spolupráci s brněnskou univerzitou jsme to dělali v posledních 5 letech. No a teď to bude pokračovat v rámci fondu Evropské unie, dostali jsme grant na 2 roky na školení novinářů lokálních. Takže, myslím si, že teď už ta cena, už to mohou všichni zapomenout, ta cena už bude patřit jenom deníkům. Říkám to trochu chvástavě, ale s tím, že my máme obrovský potenciál, to si nikdo neuvědomuje. U nás v tom vydavatelství pracuje v lokálních redakcích, kterých je přes /porucha signálu/ 500 novinářů nebo kolem 500 novinářů.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já předpokládám, že i tyhle ty oceněné, mimochodem byla oceněna i novinářka z rádia, tedy Českého rozhlasu Pardubice, čili vlastně kolegyně Milena Dvořáková, že se zabývají jaksi regionálními problémy taky asi. Proto je to asi specifické, ne?

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, tak jedna ta reportáž byla z prostředí bezdomovců, místních samozřejmě. A ta druhá reportáž se týkala, ta reportérka provázela takové ty účastníky výročního připomenutí toho pochodu z Brna do Pohořelic.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a v něm povídání novinářky a spisovatelky Lídy Rakušanové. Já si myslím, paní Rakušanová, že jestliže se vás teď chci ptát na ty krušné životní chvilky, možná, že by k tomu třeba patřilo i to, že není vůbec jednoduché opustit vlast třeba, což jste v 68. vlastně s manželem musela udělat. Ale možná, že ve vašem životě bylo víc ještě smutnějších chvil.

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tak já jsem měla naštěstí potom velice hezké zázemí a mám do dneška velmi dobrý vztah se svým manželem a dobrou rodinu. Mám dceru. A to všechno funguje velice dobře, žádné problémy, samé radosti. Ale musím říct, že jeden problém, takže tím to bylo jednodušší pro mě, tak chci říct, zpracovat /nesrozumitelné/ takzvané. Jistě ale v prvních letech jsem se trápila tím, že ta maminka zůstala tedy sama, ona byla nemocná. Naštěstí v prvních letech jednou, dvakrát, třikrát za mnou ještě mohla přijet, dokonce přijela, když se mi narodila dcera. Pak jsem začala pracovat ve Svobodné Evropě a režim tehdejší komunistický mě vyobcoval coby nepřítele státu. No a od té doby byl konec, nesměla za mnou, já nesměla samozřejmě tam, to jsem se ani nesnažila. A v jedné fázi to bylo obzvlášť bolestné, to bylo v roce 1982, když ona zemřela nečekaně ve svých 56. A já jsem nesměla ani na ten pohřeb. Tak to jsem si hodně brala, protože samozřejmě takováhle věc s člověkem zalomcuje. Zase naštěstí můj manžel tady má sestry. A jedna z nich byla tak neuvěřitelně bezvadná, že se sebrala, do těch Budějovic jela, všechno zařizovala, všechno prostě, kytky a všechno prostě. Tak jsem měla pocit, že tady mám vlastně někoho velmi blízkého, kdo se postará o ty poslední věci.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě chviličku budu zpovídat novinářku a spisovatelku Lídu Rakušanovou, která spíš sedává na druhé straně v takovém podobném tandemu, to znamená, ona spíš sleduje a také komentuje důležité kauzy. Tak mám takový pocit, že teď třeba jste určitě sledovala a sledujete kauzu Vítkov.

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co je před vámi teď třeba. Na co se zaměřujete, svou pozornost? O čem budete psát?

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, já momentálně prostě komentuji takové to, co se momentálně děje. Já osobně jsem ve svém působení se několikrát zaměřila také na Temelín a ČEZ, to moji posluchači vědí. Dokonce vím, že, taky to nebylo snadný tady v Český republice. Já ne, že bych byla takový velký odpůrce jaderné energetiky, já si spíš myslím, že by to mohlo i patřit k výbavě tedy energetické moderního světa, kdyby se to tedy umělo udělat opravdu tak, aby to bylo absolutně bezpečné a kdyby se vědělo, co s tím odpadem, že. Mně vadilo někdy na začátku těch 90. let, když tady se pokračovalo s velkým nadšením v budování Temelína podle těch sovětských plánů, tak to mi dost vadilo, že se tady absolutně jako nikdo, že se tady tak trochu zatlouká, že by to mohl být problém a hlavně, že se to dělalo podle mě z hospodářských důvodů, že se tím zdržela transformace, protože to se utvářel uměle transformační polštář pro ty státní podniky, aby se ta zaměstnanost udržovala. Prostě tohle všechno. My jsme mohli bejt o pár let dřív z té kaše venku a mohli jsme už dneska být zase dál, kdyby ten Temelín jsme pořád neopečovávali. Takže, o tom jsem tenkrát psala. A jinak moje další téma, kterému se věnuji hodně, je korupce.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak je vidět, tak Lída Rakušanová se pořád zabývá aktuálními tématy. Prostě takříkajíc si nedáte pokoj, což je dobře. Pokoj se nedávejte. Ať vám to pořád píše, ať je pořád, no tak to samozřejmě bude pořád o čem psát. Ale každopádně ať máte pořád hodně práce, to vám přeju, protože to vždycky člověka pozvedá nahoru. Moc vám děkuju za váš čas, za vaše příjemné povídání a třeba si někdy zase, protože máte pořád o čem povídat, i na Tandemu popovídáme příště. Díky a na shledanou.

Lída RAKUŠANOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Děkuju.