Lidé s mentálním postižením mají v Olomouci k dispozici další chráněné bydlení

„Je to tady pěkné. Pěkné zařízení. My tady vaříme obědy, večeře. Všechno si tady děláme sami. Nakupujeme si taky sami. Jsem spokojený,“ říká jeden z mužů Mirek Jurzík, když si právě schovává šaty do skříně.

Chráněné bydlení pro mentálně postižené vzniklo jedné z vilek v tiché ulici Václava III.

Svůj dům dala k dispozici majitelka a současně i maminka jednoho z klientů. V patře tak jsou dva dvoulůžkové a jeden jednolůžkový pokoj, popisuje denní režim pětice šťastných mužů ředitelka společnosti Jitro Anna Taclová: „Měli by tady žít běžným způsobem života. Vést si domácnost, věnovat se koníčkům, trávit volný čas jako jejich vrstevníci, využívat všech možností krajského města s tím, že samozřejmě potřebují podporu. Tu jim budou poskytovat asistenti.“

Do pokojů nakukuje i lidovecký náměstek primátora Ladislav Šnevajs. Město už se stará o čtyři podobné byty, pomáhat bude i v tomto případě: „Toto je další kamínek do mozaiky, aby se ukázalo, že je to správný směr a aby se ukázalo, že i lidé s tímto postižením mohou žít kvalitněji a mohou žít tak, že to nezatěžuje státní rozpočet tak, jako doposud.“

Anna Taclová myslí ale ještě dál a pro své klienty shání i práci: „Budou chodit do stacionáře, budou využívat služeb podporovaného zaměstnání, pokud se nám to podaří. Jednám taky s některými agenturami a zaměstnavateli, kteří poskytují práci zdravotně postiženým a možná se nám pro některé podaří sehnat práci.“

A tak spolubydlící Mirka Emil Röth už se spokojeně zahnízdil v židli před televizí, na své kamarády si už zvykl: „Celkem jo. Shodneme se. Já si stěžovat nemůžu, nemám na co. Původně jsem z Olomouce, takže já si užívám toho, že jsem se vrátil domů po devíti letech pobytu ve dvou zařízeních.“