Luboš Palata: Robert Fico si do premiérské funkce přinesl politická zranění. S asi trvalými následky
Slovenský premiér Robert Fico po svém posledním nástupu do funkce předsedy vlády rozhovory šetří. U Deníku udělal v těchto dnech jednu z mála výjimek. Robert Fico během většiny našeho hodinového rozhovoru působil sebevědomě, jako někdo, kdo tuto práci dělá už roky a je si vědom svých kvalit.
Ostatně, parlamentní volby dokázal na Slovensku vyhrát po roce 2000 pětkrát a ve čtyřech případech z toho bylo premiérské křeslo. Byl jsem z minulých rozhovorů zvyklý, že i když se různíme v názorech na mnoho věcí, je rozhovor s Robertem Ficem rozhovorem s politickým profesionálem. Navíc příjemný v tom, že do Česka ukazoval tu přívětivější tvář.
Čtěte také
Tentokrát jsem však měl před sebou jiného Roberta Fica. Politika znejistělého a vnitřně zraněného, který část své jistoty hraje. Většinou dobře, ale občas vypadne z role a to je pak hodně špatné.
Hlavní problém zásadní části rozhovoru, která byla věnována Ukrajině a pomoci Kyjevu proti ruské agresi, byl v tom, že Fico nedokáže logicky zdůvodnit, proč by se Ukrajině dál nemělo pomáhat dodávkami zbraní. Jasně přitom uvedl, že nechce, aby Ukrajina kapitulovala, souhlasil s označením Ruska za agresora a ruskou agresi za porušení mezinárodního práva.
Dva centimetry od vazby
Když byl konfrontován s otázkou, co jiného, než výhodu pro ruského agresora bude nedodávání zbraní Ukrajině znamenat a že to povede ke zhroucení fronty, utekl opakovaně od odpovědi k všeobecným frázím o tom, že jednání je lepší než válka.
Čtěte také
Zcela mimoběžná pak byla slova o tom, že v nějaké budoucí mírové dohodě musí dostat jak Ukrajina, tak agresorské Rusko bezpečnostní garance a že Fico je připraven vetovat ukrajinský vstup do NATO.
V části věnované Evropské unii, slovenským zkušenostem s eurem i vztahům s Českem byl Fico mnohem profesionálnější. Byť pasáží, kde přirovnal dnešní Evropskou komisi k osazenstvu veřejného domu, které je třeba vyměnit, překročil čáru, kterou dříve nepřekračoval.
Nejvíce z role státníka vypadl ale v momentě, kdy popisoval situaci, kdy, jak sám řekl, byl dva centimetry od vzetí do vazby. V ní se dostal do dlouhého monologu, v němž vyčetl novinářům a celému světu, že ho tehdy nikdo nebránil a situaci na Slovensku v minulých letech vylíčil jako cílený útok proti politické opozici a jemu samému.
Když pak dostal na závěr šanci vrátit se do státnické role, tak se do ní v úvahách o zlepšování života obyvatel Slovenska vlastně rád vrátil.
Z hodinového rozhovoru jsem si odnesl jeden hlavní dojem. S Robertem Ficem to bude teď o hodně složitější, než dřív. Je jako člověk, který sice přežil smrtelnou bouračku, ale následky, hlavně v podobě vnitřních zranění, si nese dál. Možná už natrvalo.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
