Mám za sebou ostříhání do hola, nastříkání hlavy na zlato i na zeleno

Na nečekaný a drsný vyhazov od žen Olomouce v roce 2009 už zapomněl, hrany, tehdy ostřené oběma stranami, už stihl obrousit čas. Možná se mu tehdy stalo to nejlepší, co mohl chtít. Vrhl se na trénování mladších dorostenek a úspěchy v podobě mistrovských titulů na sebe nenechaly čekat.

Práce s talenty jej hodně naplňuje a baví: „Cítím mnohem větší odezvu než u dospělých, kteří mají spoustu sociálních starostí jak přežít v této bouřlivé době. Házená u nich není v žádném případě na prvním místě a to v této kategorii řeší rodiče. Děvčatům zbývá profesní příprava a házená. Ta odezva je mnohem větší a dá se lépe ukázat co umí trenér, než u žen, které se mnohdy staví na zadní.“

S házenou začal Lubomír Krejčíř už ve svých devíti letech na olomoucké Lokomotivě. Postavil se do branky a tento post mu vydržel po celou hráčskou kariéru. O brankářích říká: „Gólmani jsou všichni svérázní…taky pak hodně trénujou. Já jsem byl vždy gólman – tak teď jsem trenér!“

A jako trenér se musí přizpůsobit novým trendům v házené, kterou podle něj bohužel směřují od herní inteligence ke stále větší tvrdosti.

A také děti se hodně změnily. Pozoruje to i ve své profesi vedoucího Domova mládeže při střední škole technické a obchodní v Olomouci a zesvé zkušenosti říká: „Děti si dnes neuvědomují, kam sahá hranice jejich svobody a kde začíná svoboda těch druhých. Nedovedou přiznat chybu, když něco provedou, ani když je chytíte za ruku přímo při činu!“

Také zájem mládeže o sport dnes, podle Lubomíra Krejčíře, bohužel klesá a oproti dřívějším dobám dostat děti do tělocvičny je problém. Nábory do sportovních oddílů musejí být dnes doplněny rozdáváním nejrůznějších dárků, aby vůbec děti měly motivaci přijít.

Dnes trénuje Lubomír Krejčíř starší dorostenky Zory Olomouc a do extraligy s ním postoupili muži Tatranu Litovel. Však už jim také začaly první tréninky v novém roce. Zkrátka - trenér Krejčíř žije svůj házenkářský život naplno a strašně ho to baví.