Manžel stříhal, já šila vlajky, vzpomíná na vstup do EU švadlena ze Samotišek

Letos je to od českého vstupu do EU deset let. Věra Mikulková se celou tou dobou doslova prošila. A už od začátku se prý měla co ohánět.

„To byly jenom evropské vlajky, to jsme šili od rána do večera – manžel stříhal, já jsem šila, to byla hrůza,“ vzpomíná Věra Mikulková na dobu před deseti lety.

K šití vlajek se původně pánská krejčová dostala náhodou. Živila se dlouhá léta jako poštovní úřednice, ale kvůli chronickým zánětům hlasivek nakonec skončila v družstvu invalidů. Pak začala s netradičním přivýdělkem – šitím vlajek a praporů.

Byl to prý manžel Josef, který ji přiměl, aby se postavila na vlastní nohy. „Tenkrát mi říkal: kdyby ses náhodou neuživila, tak já tě uživím,“ líčí počátek svého podnikání. Dnes je Věra Mikulková šitím vlajek vyhlášená daleko široko.

Na přelomu tisíciletí letěly modrožluté unijní vlajky. Právě ony přinesly paní Věře opravdovou žeň. Ročně jich našije zhruba stovku. I dnes u Mikulků čekají na zákazníky úhledně složené v sáčku na polici dvě modrožluté vlajky pro zákazníky.

Jak však švadlena podotýká, před vstupem do Evropské unie byly chvíle, kdy se pod zakázkami doslova hroutila. „To jsem nevěděla, jestli mám brát telefony, nebo šít,“ říká.

S vlajkami má spojené i některé kuriózní objednávky. Třeba když si o vlajku EU zatelefonoval farář. „To bylo 1. dubna a já jsem si myslela, že je to apríl,“ vypráví.

Vlajka za půl dne

Látka na vlajku EU má přesně dané barvy modré i žluté. Ušití jednoho kusu paní Věře zabere zhruba půlden. V práci jí pomáhá i zlepšovák manžela Josefa – sololitová deska s rozkreslenými hvězdami všech velikostí. Podle ní paní Věra neomylně rozmístí žluté hvězdy. Každá totiž musí mít své přesné místo.

„Když se to položí na ten model, tak se podle velikosti vlajky vybere kruh nebo průměr, na kterém jsou umístěny ty hvězdičky,“ popisuje Josef.

Žádné chyby ani reklamace. To je vizitka a nejlepší doporučení, které přináší paní Věře další a další zákazníky, i když už s tím prý dávno chtěla skončit a užívat si důchodu. „Sekla bych s tím hned, jenže oni lidi, chudáci, chodí pořád,“ konstatuje.

Vstup do Evropské unie byl podle manželů Mikulkových dobrý krok – paní Věře přinesl netradiční obživu a i pan Josef souhlasně přikyvuje, byť s drobnou připomínkou.

„Dobře bylo, že jsme vstoupili, ale možná jsme si mohli vyjednat lepší podmínky,“ podotýká.