Manželé Tučkovi: Nachytal se na krásné nohy, směje se Zdeňka. Jiří ví své i po 50 letech

21. září 2025

On lezl po skalách, ona hrála tenis. On po ní toužil, ona ho odmítala. Láska Zdeňky a Jiřího se rodila ve skalách jako ve filmu Jak dostat tatínka do polepšovny a trvá už přes 50 let.

Zdeňka a Jiří Tučkovi z Horní Radechové v Podkrkonoší začali svůj příběh psát na jaře 1972. Jiří poprvé zahlédl Zdeňku u své kamarádky z lyžařského oddílu. Zalíbila se mu a toužil ji víc poznat. Bylo mu 19 let, Zdeňka oslavila 16. narozeniny. Blížila se filipojakubská noc a s ní oslava čarodějnic. Jiří proto požádal kamarádku, zda by mu se Zdeňkou nesmluvila rande.

„Líbily se mu moje nohy, ale já je měla hubený. Ke golfkám jsem si brala dvoje troje podkolenky, abych to opticky vyladila, a tak se nachytal na krásné nohy,“ směje se Zdeňka.

Ten večer si povídali a Jiří, aby neztrácel čas, se Zdeňky rovnou zeptal, zda s ním bude chodit. „Říkala jsem si, že je nějakej divnej. A hned se mi ani moc nelíbil. Chodil k nám ale vytrvale, já se nechala asi měsíc zapírat. Pak jsem zjistila, že je hodnej, a najednou jsme byli spolu.“

Jiří měl partu, se kterou jezdil do skal a lezl po horách. Zdeňka začala jezdit s nimi. Chodili ale i tančit. „Tančili jsme několik let. Tančil výborně, takového tanečníka mi holky záviděly.“ „Moc se mi líbila, byla tanečnice i sportovec,“ pochvaluje si Jiří.

Cesta ke svatbě

Po třech letech začali uvažovat o svatbě. Zdeňka měla ráda auta už od svých deseti let a stala se i dobrou řidičkou. „Rodiče mi řekli, že mi koupí auto, když se nebudu vdávat. Tak mi v květnu koupili auto a v červenci jsme se brali. Byli překvapení, ale měli Jirku rádi.“

VIZITKA

Svatba: 5. července 1975 v Náchodě
Svatební oznámení: Vybrali 13. verš z 13. kapitoly Bible, který zní „Nyní zůstávají tyto tři: víra, naděje a láska“. Dodnes si ho často připomínají, pro jejich život se stal stěžejní.
Nevěstin outfit: „Ostřihala jsem se, dala klobouk a hotovo. Šaty jsem si také ušila sama,“ líčí Zdeňka. Jiří jí ráno dovezl kytici na kole.
Svatební noc: Narychlo sestavená postel se pod nimi propadla.
Děti: 2

K prvnímu seznámení rodičů došlo až ve svatební den. To ještě Jiří netušil, že zatímco on si maminku Zdeňky zamiluje a ona jeho, Zdeňka od své tchyně zájem a náklonnost nepocítí ani v budoucnu. Nikdy jim to ale nevadilo. Jejich láska jim to vynahradila.

Po svatbě na vojnu

Novomanželé byli šťastní. Měli kde bydlet, měli auto i lyže. „Jedinej problém byl, že jsem měl jít na vojnu. Měl jsem jít do dolu, abych nemusel na vojnu. Ale tam mě nakonec nevzali, tak jsem musel narukovat. Ale měl jsem ji dobrou a tady blízko. Zdeňka za mnou byla často.“

Na svět přivedli dvě krásné zdravé děti. Prvorozený Kuba se narodil o Vánocích roku 1978. Lásku k lezení na skály však nepodědil. „Nebavilo ho to. Až pak vnuk začal chodit lézt na stěnu. Byl moc dobrej, ale ze dne na den ho to přestalo bavit,“ vypráví Jiří.

V dobrém i ve zlém

Úsměv Zdeňce i Jiřímu z tváře v životě zmizel několikrát. Když Jiří přišel o práci, byla mu Zdeňka oporou. Přibrala si ještě jeden úvazek. Za čas se karta obrátila a Zdeňka zkolabovala z přepracování. Byl to zase Jiří, který ji nenechal padnout a s láskou ji chránil.

Problémy spolu vždy řešili a věděli, že se na sebe můžou spolehnout. „Poprvé, když mi náhle zemřel tatínek. Pak jsem začala podnikat, stal se ze mě workholik. To mě semlelo a rok a půl trvalo, než jsem se z toho dostala. Byla jsem mimo. On se staral o děti, o obchod, pomáhala maminka. Nemohla jsem nic, měla jsem ze všeho fobie – z malých prostor, velkých prostor, nemohla jsem jít mezi lidi,“ vypráví Zdeňka.

Pravá láska nikdy neprobíhala hladce.
William Shakespeare

Do třetice Zdeňka měla úraz na lyžích a rok byla na vozíku. „Já vím, že jsem jí pomohl, ale myslím, že to je normální. Rozhodně bych v tu dobu neodešel, to je přece hloupost,“ ohlíží se Jiří.

Po 50 letech

Letos oslavili 50 let manželského života. „Za ruku se vodíme každou chvíli. Někdy teda i proto, že potřebujeme oporu,“ směje se Zdeňka. „Nechtěla bych chlapa, o kterého bych se nemohla opřít. Jsem moc ráda, že ho mám. Miluju ho. A sex po sedmdesátce je nejlepší. Čím jsme starší, tím je to lepší.“

Skutečná láska je pevná jako skála a jemná jako hedvábí.
Neznámý autor

Pyšní jsou na svoje děti. „Dojmutá jsem neustále třeba z toho, že můj téměř padesátiletý syn je schopen mě téměř denně obejmout. On i dcera se moc hezky chovají k sobě i k nám a dávají to do dětí,“ je spokojená Zdeňka.

Co prozradili z intimního života? Kdo pomohl Zdeňce z psychických problémů? Jak se vyrovnala s tím, že jí Jiří nenosil kytky a nevyznával lásku? Jak uspěli v manželském testu? Poslechněte si další příběh zlatého manželského páru v pořadu Zlatá láska.

Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.