Manželé Vrzalovi: Věděla jsem, že každý den najdu od Josefa dopis. Pošťácká láska trvá už 55 let

Věra a Josef Vrzalovi žijí v Horní Lipové na Jesenicku. Josefovi je 77 let, Věra je o dva roky mladší. Poznali se při pravidelných cestách na střední ekonomickou školu v Opavě. Stali se z nich nejdřív kamarádi. Josef dokončil studia a narukoval na vojnu. „Pak jsem o ní nevěděl nic. Po vojně jsem jezdil na vlakových poštách, to byla tehdy taková specializovaná činnost a předpokládala znalosti místopisu. To bylo zajímavý,“ vypráví Josef, který tou dobou pracoval v Břeclavi.

8 fotografií

Věra dělala na poště ve Vápenné. Josef jednou potřeboval do Jeseníků za rodiči. „Tak jsem se ptal i na Věrušku Morávkovou – ona byla čerstvě poštmistrová. Viděli jsme se rádi, objali jsme se a já se pozval na kávu.“ „Opravdu se pozval. A přišel už za dvě hodiny,“ směje se Věra. „Začal chodit každý den. Místo aby trávil čas s rodiči, tak byl pořád se mnou.“

Pak šli na tancovačku, a poté se poprvé políbili. „Už jsme cítili, že se něco děje,“ vypráví Josef. Vzali se už po půl roce. „Nijak jsme neřešili, jestli je to moc brzo. Jsme praktičtí, svatba vyústila nějak přirozeně,“ usmívá se Věra. „Navíc já jsem z deseti dětí, tak u nás se to, že se někdo chce oženit nebo vdát, moc neřešilo. Jen jsme museli jít z domu, protože nás tam bylo moc,“ dodává Věra.

Po svatbě musel Josef odjet do Břeclavi a byli odkázaní zase jen na dopisy. „Přijel jsem v každém volnu, jinak nás držely dopisy.“ „Věděla jsem, že každý den najdu na stole dopis. A jednou nic. Já byla tak rozhozená – kolegyně mi ho z legrace schovaly.“

Z Břeclavi do Olomouce

Společné bydlení řešili až s prvním dítětem. O byt měli sice zažádáno, ale osud tomu chtěl jinak. „Dcera se narodila o dva měsíce dřív ve Valticích. Pak ji převezli do Znojma, kde jsem se o ni učila starat. A pak to bylo těžký. Přišel rok 1968 a ten byt, který jsme měli dostat, byl najednou v nedohlednu.“

Věru vzal k sobě dědeček a Josef za ní zase dojížděl. „Byli jsme v obtížné situaci, ale řešili jsme to. Napsali jsme dopisy na různé okresní správy, jestli nemají místo pro pošťácký pár s bytem. To byla podmínka. A ozvali se nám z Olomouce. Tak jsme se dostali do Olomouce.“

„Jak jsme to všechno zvládli? Tu otázku si klademe každý den,“ říká Věra. „V dnešní době se dva mladí pohádají a hned se rozcházejí. U nás slovo rozvod nikdy nepadlo. Vždycky jsme vše vyřešili.“

„Pro nás bylo výhodou, že jsme měli společné zaměstnání, protože když jednoho něco trápilo, tak ten druhý věděl, o čem mluví. 42 let jsme pošťáci,“ dodává Josef. „U nás byli pošťáci všichni, snad až k pradědečkům to sahá, takže my jsme tím poznamenaní,“ usmívá se Josef.

Láska, tolerance a pochopení

Za 55 let jejich vztah neochladl, naopak milují se dodnes. „Ta délka je celkem ohromující, nikdy jsem neuvažoval, že by se to rozpadlo. Ráno se probudíme s úsměvem na rtech a až do večera si ho chceme udržet, proto třeba televizi pokud možno nezapínáme,“ radí Josef.

„Důležité je milovat toho druhýho pořád, i když třeba bylo zle. Všechno se dá vyřešit,“ myslí si Věra. „Chce to mít nekonečnou trpělivost, toleranci a pochopení. I když bylo nedobře, tak vždy té ženě říct, že ji mám rád a podržet ji. My to tak cítíme,“ dodává Josef. „Mám v ní drahokam nesmírné ceny, to bych prezentoval kdykoli a na kterémkoli místě.“

„Já bych Josefovi chtěla poděkovat za celých těch 55 let a ať nám zdraví vydrží třeba do té šedesátky. Mockrát stál při mně, a i když miloval svoji mámu a došlo k rozporu, zastal se vždycky mě. A toho si na něm moc cením.“

Proč přijela nevěsta Věra na radnici o 15 minut později? V rozhovoru také prozradili, jaká byla svatební noc. A jak dopadl jejich manželský test? Poslechněte si v pořadu Zlatá láska.