Maršíkovský kostelík sv. Michaela byl postaven z trámů, které možná pamatují ještě středověk

24. prosinec 2020

Jeden z nejzajímavějších, a také nejstarších doposud dochovaných dřevěných kostelů v kraji najdeme v malé osadě Maršíkov, která je dnes součástí Velkých Losin. Jeho osudy jsou sice známé jen zčásti, ale i to co o něm víme z něj děla jednu z nejpozoruhodnějších staveb pod Jeseníky.

Oltář s obrazem od Ignáce Raaba

Maršíkov patří ke starším osadám na Šumpersku, kterou patrně založili z popudu samotného markraběte. Tak si alespoň vysvětlují někteří jazykovědci jméno vesnice, poprvé zmíněné k roku 1351. Už v této první zmínce je Maršíkov uveden jako farní ves. Musel zde tedy patrně nějaký kostel už stát, ale zprávy o jeho existenci, podobě, či zasvěcení už bohužel nemáme.

V prapočátcích existence obce byla tato markraběcím lénem. Později připadla k panství se sídlem ve Velkých Losinách. Na přelomu 16. a 17. století začalo vznikat nové dominium se sídlem v dnešní Loučné nad Desnou a Maršíkov se stal jeho součástí.

Interiér kostela

V té době byl zdejší kraj v držení protestantů. Ti převládali na počátku 17. století i mezi maršíkovskými obyvateli. V roce 1599 byl navíc v sousedních Velkých Losinách přestavován původní dřevěný kostel. Toho se rozhodli místní obyvatelé využít, zakoupili část dřeva z bouraného kostela a v roce 1609 vybudovali kostelík v samotné obci. Výraznou pomocí pro stavbu byla finanční i jiná přízeň majitele panství Přemyslava II. ze Žerotína.

Stavba byla původně strohá, jak se na luteránské kostelíky slušelo. Nese stopy pozdní gotiky, ovšem zejména v interiéru už má i renesanční prvky. Zajímavé na zdejším kostelíku je, že se jeho podoba od doby výstavby v podstatě nezměnila. A tak zde můžeme obdivovat kazetový strop, naprosto unikátní klenbu v presbytáři a třeba i potiskové zdobení stěn.

Originální kazetový strop

Z doby stavby kostela se zachovala i část interiérové výbavy. K nejcennějším prvkům patří zdobená křtitelnice z roku 1615, která je dnes součástí sbírek šumperského muzea. O něco mladší jsou části liturgického nádobí a některé obrazy. Ještě starší pak je naopak gotický zvon, který patrně pochází ještě z původního chrámu a jehož stáří se nedá odhadnout.

Už po několika letech byl kostel upraven pro katolické bohoslužby. Byl také vydlážděn krupnikovou dlažbou, a v 18. století byly doplněny některé části interiéru. Z té doby se dochoval cenný oltářní obraz z dílny malíře Ignáce Raaba a některé prvky rokokových úprav.

Unikátní klenba v presbytáři

To už byl kostel zasvěcený sv. Archandělu Michaelovi. Bohužel po Bílé Hoře a vyhnání luterských duchovních zanikla zdejší fara a kostel se tak stal filiálním chrámem velkolosinské farnosti. Před radikální přestavbou jej patrně zachránila dobrá údržba i nedostatek peněz. A tak se dřevěný kostel, jehož trámy možná pamatují ještě středověk, dochoval do dnešních dnů. Stálo to však hodně úsilí. Část trámu musela být vyměněna, kostel dostal novou podezdívku a po zrušení původního hřbitova byl snížen i terén kolen chrámu, aby vlhkost nedosahovala na dřevěné části. Poslední oprava proběhla v devadesátých letech minulého století, kdy byl chrám i staticky zajištěň.

Díky ochotě jednoho ze sousedů je kostel dnes přístupný. Na požádání vám stavbu nejen otevře, ale když poprosíte, také vás provede a povypráví neuvěřitelný příběh této unikátní budovy, jakoby přenesené z dávných časů do žhavé současnosti.

autor: kbz
Spustit audio