Max Horb – pozapomenutý člen malířů Osmy

3. červenec 2022

Na tuto sobotu připadá 140. výročí narození malíře Maxe Horba.

„Dnešní mladá generace výtvarníků netuší, co tu bylo překážek, ústrků a výsměchů, když jsme začali. /…/ Sledovali jsme všechny projevy nového umění, i když jsme brali poučení starých mistrů a časů /…/ Konečně /roku/ 1907 provalilo se toto hnutí na výstavě ,Osmyʻ v Praze.“

Tak v roce 1921 vzpomínal Václav Špála na počátky uměleckého uskupení, jehož členové se později stali vůdčími představiteli českého výtvarného umění. Kromě jednoho z nich: malíř Max Horb zemřel příliš mlád, než aby mohl plně rozvinout svůj talent.

Narodil se 9. července 1882 v Mladé Boleslavi jako druhé z pěti dětí majitele textilky v Žamberku. V Praze studoval na německém gymnáziu a poté jako mnoho jeho vrstevníků z židovských rodin práva na pražské německé univerzitě. V době stále silných protižidovských předsudků byla v židovském prostředí kariéra právníka považována za záruku existenční jistoty. Max Horb však uvažoval jinak. Po dvou semestrech, kdy se již soukromě školil u malíře Rudolfa Béma, právní vědu opustil a plně se oddal malířství.

Na Akademii v Praze studoval malbu u Franze Thieleho a zde se také setkal s umělci revoltujícími proti způsobu výuky i současnému malířskému směřování. Spolu s Horbem se k nim od počátku řadili Emil Filla, Otakar Kubín, Bohumil Kubišta, Artur Pittermann, Antonín Procházka, Bedřich Feigl a Willy Nowak. Poslední dva jmenovaní patřili tak jako Max Horb k okruhu židovsko-německých umělců, kteří se s těmi českými sešli v Osmě v neokázalém tvůrčím sepětí. Horb si byl navíc blízký s Maxem Brodem a s ním spojeným okruhem pražských německy píšících židovských literátů a byl to nakonec právě Max Brod, mimo jiné zapálený propagátor díla Leoše Janáčka, kdo jako jediný napsal o průlomové výstavě Osmy pochvalnou recenzi.

Horb, malířským projevem impresionista a současně skvělý portrétista a karikaturista, na ní v dubnu 1907 představil čtyři obrazy, ale další přehlídky uskupení v létě příštího roku se již nedožil. Devátého prosince 1907 ve svých 25 letech zemřel a jeho nepočetné, přesto osobité dílo zůstává dnes až na výjimky neznámé. Část odvezl do Švédska na útěku před nacisty jeho mladší bratr Felix, jednu malbu má Národní galerie, jeden portrét Židovské muzeum v Praze, tu a tam se Horbova díla objeví na aukcích.

Max Horb je pohřben na Novém židovském hřbitově v Praze. Náhrobek s truchlícím pávem mu na něm zhotovil spolužák z Akademie, tehdy ještě málo známý sochař Jan Štursa.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio