Medvědi jako příběh bratrů Nedvědů a lásky k trampingu
Divadelní hra Simony Petrů Medvědi, která zachycuje život bratří Jana a Františka, má za sebou premiéru v Královéhradeckém Klicperově divadle. Zpracovává téma fenoménu folku, trampingu a bratří Nedvědů. Hlavní role ztvárnili Jan Sklenář a Jan Vápeník. Divadelní představení je životním příběhem obou bratrů a lásky k trampování.
"Kam paměť sahá, jsou dějiny trampů, dějinami zápasů… Opovrhováni všemi, kdo si libují žít v kleci za mřížemi města". Těmito slovy uvádí hru Jakub Tvrdík v roli otce bratrů Nedvědových. Zdůrazňuje volnost, demokracii a ideu trampování.
Jsme vyděděnci a zápasíme bez milosrdenství den po dni
Hra vypovídá o životě bratrů, známých písničkářů, kteří jako malí kluci poznávají život trampů. Je to pro ně velká změna, ale učí se rychle. Učí je lovit pomocí luku a šípu otec alias Jakub Tvrdík. Bratři dospívají, píší a skládají písně, dostávají se do podvědomí fanoušků, kterých stále přibývá.
Tulácký ráno
František s Janem si říkají Toronto, to se ale nelíbí příznivcům tehdejšího režimu. Pojmenují se tedy Brontosauři. Později si jich všimnou manažeři a koná se velký koncert na Strahově. Přijíždí tisíce lidí, zpívají už známé písně, tleskají a povzbuzují oba bratry. A právě v tu chvíli přichází zlom.
Je fakt zvlášní, že oni sami to nikdy neřekli. Co po tom Strahově s nimi zacloumalo, to vědí jen oni dvaherec Jan Sklenář
"Definovali jsme si to, že po tom Strahově se to podělalo, Honza dostal mrtvici, František se oddělil...", říká herec Jan Sklenář a divadelní bratr Jan Vápeník jej doplňuje: "Fanoušek byl nemocnej, zlomil si obratle, byl na dvou operacích, tam se to zlomilo".
Hlavních rolí se podle režisérky Anny Petržalkové zhostili oba herci výborně: "S Janem Vápeníkem jsem spolupracovala už v divadle Petra Bezruče v Ostravě, tam ta volba byla jasná a Jan Sklenář je velmi tvárný herec, který má nevídané múzické schopnosti".
Oba představitelé bratrů Nedvědových jsou muzikanti a Jan Vápeník prozrazuje, že při studování této hry oba vzpomínali: "Je to pro mě trochu nostalgie. Je to nezvyk spojit činoherní herectví s muzicírováním na jevišti, mně se to nestává tak často, tak si na to musím zvykat".
"Je to představení surový a syrový do určitý míry, ale myslím si, že tam vyznívá to, že ty chlapy máme rádi, že jsme na nich vyrostli", dodává Jan Sklenář.
Zvětšit mapu
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Zbraně na Ukrajinu jsou jen hromada železa. Potřebují vycvičený personál, říká plukovník Petráš
-
Kauza družstva Sumway: soud trestal jen za podvod s výstavbou seniorského domu Vojnice, padlo odvolání
-
Ve staré Karviné se dobře žilo, spousta lidí by chtěla město zpátky, říká spisovatelka Lednická
-
OVĚŘOVNA: Houbaření od léta jen s povolenkou? Pouze kreativní nesmysl, reagují Piráti