Měrovice patří mezi mladší obce. Archeologové však mají stopy vedoucí až do pravěku

10. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kostel sv. Bartoloměje
0:00
/
0:00

Historie Měrovic je odpradávna spojena s nedalekým Kojetínem. Obec byla součástí panství a po jistou dobu své existence i místní částí města. Dnes je to samostatná vesnice s bohatým kulturním, společenským i sportovním děním. Ale i se zajímavou historií.

Měrovická náves

Měrovice nad Hanou, jak už název obce napovídá, leží v nivě říčky Hané, konkrétně na jejím pravém břehu. Samotná řeka se zastavěné části vesnice nedotýká, nicméně obcí protékají Měrovický a Tvorovický potok, které se pod vesnicí s Hanou spojí.

Množství vodních toku ovlivňovalo oblast, kde se obec nachází. Podle historiků zde byly časté močály a slatě. Přesto, oblast, kde se Měrovice rozkládají, patří k úrodným částem Moravy. Proto byla sušší místa osídlena již od pravěku.

Starší archeologické nálezy z roku 1883 zde nedaleko železniční trati mluví o existenci popelnicových pohřbů s bronzovými artefakty, které měly pocházet z období halštatského osídlení zdejší krajiny.

Krásné sousoší u kostela

Na tuto prehistorickou osadu pravděpodobně navazovalo i osídlení novodobých Měrovic. Samotná vesnice je jako součást panství kojetínského sice poprvé v listinách zmíněná až k roku 1406. Nedávná stavba kanalizace a archeologický průzkum však prokázaly, že v obci žili lidé už ve 12. a 13. století. Zejména lokalita za kostelem v době vrcholného středověku byla bez pochyby osídlena.

Jméno vesnice připomíná míry nebo měření. Odborníci jej však spíše přiřazují k osobnímu jménu Měroslav či Miroslav. Není vyloučeno ani to, že je název odvozen od slova mír. Tomu by odpovídalo i jméno používané například v 16. století, kdy se obec uváděla jako Mierowicze.

Pomník padlým ve světové válce

Měrovice sdílely po celou dobu patrimoniální správy osudy s kojetínským panstvím. Obec byla velmi postižena za třicetileté války obléháním Kojetína a současně pleněním švédskými bojůvkami. Později se, opět spolu s celým panstvím, stala součástí moravských držav pražského arcibiskupství.

Fara, která v obci byla zmiňována už v 16. století za třicetileté války zanikla. Obec byla poté přifařena do Němčic nad Hanou. Už za vlády Marie Terezie a jejího syna Josefa II. se měrovičtí snažili o obnovu farnosti. Nejprve byla v obci zřízena lokálie podřízená němčické farnosti. Samostatná farnost byla obnovena v roce 1811.

Centrem farnosti je kostel sv. Bartoloměje. Jeho kořeny sahají hluboko do minulosti, protože při opravách byla pod současnou omítkou objevena torza zdiva a oken prokazatelně románského a gotického původu. Velkou opravou chrám prošel po roce 1801, kdy vyhořela velká část obce včetně kostela.

Pravděpodobně už v dávné minulosti byla v Měrovicích i škola. Ta později zanikla a obnovena byla až po roce 1744. Nedávno archeology objevený klenutý prostor nedaleko kostela byl patrně sklepem staré školní budovy z 18. století. Nová školní budova byla postavena v roce 1812. Jeden z nejvýznamnějších rodáků z obce barokní malíř a mědirytec Martin Chvátal však chodil do školy v Němčicích, protože v jeho době zde škola nebyla. Narodil se v Měrovicích 28. října 1736 a žil zde do svých 21 let. Studoval na vídeňské akademii a v Paříži. Pracoval v mnoha evropských velkoměstech své doby. Největší proslulost však získal v Rusku, kde se stal dvorním malířem cara Pavla I. i jeho nástupce Alexandra I.

Měrovice jsou po osamostatnění od Kojetína v roce 1990 stále typickou hanáckou vesnicí. Nejdeme zde kromě kostela i pomník padlým a kamenný kříž. Nad obcí najdeme malou vodní nádrž a okolí láká zejména cykloturisty do mírně zvlněné krajiny Hané.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová