Městečko Bouzov vznikalo postupně přímo ve stínu hradu. Původní vesnice však stála jinde

Počátky vesnice Bouzov jsou patrně ještě starší než dějiny samotného hradu. Nejstarší osídlení můžeme směřovat patrně do oblasti dnešního hřbitova a kostela sv. Máří Magdalény. Podle průzkumu archeologů zde máme stopy osídlení z 12. a 13. století. Právě tady měla existovat křižovatka zemských stezek vedoucích od Olomouce do Čech a z Litovle na Konicko. I podle toho se tato osada mohla jmenovat původně Rohlenka, podle staročeského výrazu pro křižovatku. Kromě kostela se zde zachoval i prastarý obloukový kamenný most pocházející snad již z 16. století.

Později se toto místo proměnilo spíše v hospodářské zázemí hradu. Už k roku 1586 je zde uváděn pivovar, později i lihovar a další provozy.

11 fotografií

Samotné osídlení se přestěhovalo pod hrad. V roce 1558 hrad Bouzov vyhořel a vrchnost se přestěhovala do Žádlovic a do Podolí. Část bouzovského hradu byla ještě v roce 1617 zříceninou. Za Podstatských z Prusínovic došlo k dělení bouzovského panství na „horní“ s hradem, dvorem a několika vesnicemi a „dolní“ část, ležící právě u kostela sv. Maří Magdalény, s oborou, mýtem, Podhradským mlýnem, pilou a dalším zbožím.

Podle dobových zpráv se dolní část městečka mezi poddanými nazývala „Lhotka“. To platilo do třicetileté války, kdy zpustla. Zůstal je pivovar a k němu i tři rybníky, kde dříve ledaři těžili led pro chlazení piva. Bydleli zde patrně jen pivovarští dělníci. A i dnes se v této části městečka žije zde něco kolem dvaceti obyvatel.

O to více se začalo rozvíjet podhradí. Obyvatelé tvořili hospodářské zázemí hradu a jeho pánů. Ani po třicetileté válce zde nebyl klid. Po vpádu Prusů v roce 1742 už zdejší obyvatelé žili, podle dochované pečeti s rybou, v „Miesteczku Bousow“.

Městečko však nebylo nijak bohaté. Mnozí obyvatelé byli ještě vázáni robotou k vrchnosti. Také mnohé služby byly k dispozici jen v dolní části aglomerace.

Třeba kostel sv. Máří Magdalény, který byl ještě v 17. století farním chrámem a byla zde i farní škola. Nakonec však skončil jako pouhý hřbitovní kostel. Již v 15. století staví pánové z Kunštátu pod hradem kapli sv. Gotharda. Možná byla ještě starší, protože se mluvilo i o tom, že tam jsou pohřbeni zakladatelé hradu. I díky podpoře Řádu německých rytířů bylo na počátku 18. století rozhodnuto o přestavbě kaple na nový farní kostel. Kostel byl rozšířen a v roce 1729 znovu vysvěcen.

Hotel býval někdejší bouzovskou rychtou|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Ze staré fary u hřbitova se v roce 1755 přestěhovala do nové budovy v městečku i škola. Nová školní budova nebyla ale postavena moc dobře, brzy se musela opravit, a postupně se začala rozšiřovat o nové třídy. Největší rozvoj městečko čekal až na konci 19. století za starosty pana Františka Wiedermanna. Ten si zde roku 1881 otevřel obchod a docházelo i dalšímu rozvoji živností a řemesel. V roce 1889 byla zřízena Občanská záložna, později četnická a telegrafní stanice. V roce 1890 bylo v městečku napočítáno 99 domů a 710 obyvatel. Ještě před první světovou válkou byl do obce zaveden vodovod a upraven park na náměstí, kde zmizel někdejší rybníček s vodní drůbeží.

Právě náměstíčko se stalo významnou součástí prohlídkové trasy městečka, která navazovala kostelem na hradní park a samotný hrad.

Z památek se kromě kostela dochovalo několik křížů a soch, pranýř na náměstí a některé historické budovy. Procházka po Bouzově je dnes docela zajímavou variantou jak pokračovat ve výletu například po prohlídce pohádkového hradu stejného jména.