Michaela Jendruchová zvítězila nad hladovým zabijákem: Znovu jsem se učila chodit...
Přichází plíživě, nenápadně. O to zákeřněji zaútočí. Přesto, i když propadáte beznaději, z anorexie existuje cesta ven. Má však jednu důležitou podmínku. Nemocný se musí chtít uzdravit.
"Dusila mě dvacet let. Zpočátku se tvářila jako kamarádka. Ano, v prvních chvílích mně s ní bylo dobře. Slušelo mi to, přátelé mě chválili, že jsem dala dolů dvě tři pubertální kila. Tehdy jsem netušila, že koketuji s vražedkyní jménem anorexie. Velmi rychle se tahle „přítelkyně“ změnila v největší sokyni mého života", říká Michaela Jendruchová.
"Bylo mi třináct, když zaútočila poprvé. V tomhle věku jsem nedokázala pochopit, že je to vážná nemoc, která mi nedovolí spolknout sousto, která mě dusí, udržuje v neustálém napětí a nedovolí se uvolnit. A tak jsem s 31 kg skončila v nemocnici", dodává Michaela Jendruchová.
"Právě tehdy jsem sebrala veškerou vnitřní sílu, o které jsem neměla ani tušení a zabojovala jsem. Krůček po krůčku jsem se učila jíst další a další jídla, zvětšovala jsem porce a zvykala si na každé nové deko. Připadala jsem si jako batole, které se učí chodit", vysvětluje žena, která zvítězila nad anorexií.
S podporou a trpělivostí svých nejbližších se dostala z hrozné situace. Ze své bolesti se vypsala do knížky "Už je to za mnou. Osobní zpověď (bývalé?) anorektičky". Byla to pro ni očistná terapie a zároveň ochranný štít.
Hosty Radioporadny Českého rozhlasu Hradec Králové ve středu 18. února 2015 po 11. hodině byli MUDr. Pavel Hlúbik a bývalá anorektička Michala Jendruchová. Hovořilo se o poruchách příjmu potravy. Jak zvládnout tento těžký boj.
Věty, které by měly být tabu:
V kontaktu s člověkem trpícím anorexií je důležité důkladně volit správná slova. Lehce mu můžeme ublížit nepatrným vtípkem, kritikou, ale i pozitivní pochvalou. Anorektik má totiž zcela změněné vnímání sebe sama.
- TYS PŘIBRAL, VIĎ? Člověka, který se snaží vyléčit z anorexie, tahle věta hodí zpátky. On má panickou hrůzu z přibírání, a jakmile uslyší, že přibral, okamžitě začne zase hubnout.
- TOBĚ TO SLUŠÍ. I banální pochvala se v hlavě nemocného může přetvořit na „Aha, tak já jsem přibral, když mi to podle nich sluší“.
- DOKAŽ, ŽE JÍŠ. Nemocný bojuje s každým soustem. Když se vám svěří, jak se snaží na sobě pracovat, a vy před něj postavíte koláč s větou: „Tak se ukaž, jestli to sníš,“ hrozně ho ponížíte.
POSLOUCHEJTE A CHVALTE
Anorektik se potřebuje svěřovat se svými pokroky. I když vám připadá směšné, že snědl půlku rohlíku, on si myslí, že zdolal těžkou překážku.
„Mně pomohlo, když jsem se mohla svým blízkým vyzpovídat. Potřebovala jsem pochválit, ale zároveň uklidnit, že po půlce rohlíku nepřiberu,“ říká Michala Jendruchová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
