Michal Prokop - zpěvák, skladatel, politik a moderátor

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás všechny zdraví Jan Rosák. Naše dnešní vysílání jsme vyhradili pro muže mnoha zájmů a profesí, v hudební oblasti známého především jako zpěváka, který se pohybuje přibližně v trojúhelníku žánrů rock, soul a blues. Ovšem povídat si s ním budu nejenom o muzice, ale také o jeho dalších aktivitách, kterých má opravdu hodně, prostě vítám zpěváka a moderátora Michala Prokopa, dobrý den.

Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska budeme tedy trošku vzpomínat, ale taky se trošku dívat do budoucnosti. A tahle ta písnička, hned ta úvodní, je v podstatě o tom.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Michal Prokop Až mi bude šedesát a čtyři, when on sixty four. Ale v podstatě vlastně už taky vzpomíná, nejenom tedy na to, jak Beatles zpívali tuhle tu písničku, ale taky na to, že těch 64 už nám vlastně bylo, strašně to frčí.

Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Je to tak, tak především Beatles samozřejmě nezpívali tuhle písničku, ale tu svoji, že jo, when on sixty four. Tohle to je samozřejmě vědomě text, kterej částečně i parafrázuje to, co tam zpívá Paul McCartney v tom originálu. Napsal Pavel Šrut ten krásnej text a tam jsou některý skutečně jakoby citace, budeš mě ještě chtít, budeš mě potřebovat, přijdeš mě nakrmit a tak, to je, holt je to prostě písnička o tom mužským stárnutí, že jo. A je to písnička z mý poslední desky a když jsem tu poslední desku po 17 letech vydal, tak jsem si tehdy myslel, že bude opravdu poslední, vyšla v roce 2006 a ono najednou šup šup a ty čtyři roky tady jsou a mně teda už těch 64 bylo. A tak za prvé si kladu otázku, jestli vůbec ji ještě můžu dál zpívat a za druhý, co s tím dál, jestli tedy ta deska, která se jmenovala symbolicky Poprvé naposledy, tak jestli skutečně to bylo už naposledy, poprvé, nebo jestli bude ještě nějaký podruhý. Tak teď začínám dost pochybovat a začínám se občas nějak i jako v myšlenkách připravovat na to, že to asi možná úplně naposledy ještě přeci jenom nebylo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To já si myslím, že to by si asi publikum vyžádalo a navíc z té písničky, ale nejenom z ní, ale i z dalšího vašeho zpívání je poznat, že jste v úžasné formě.

Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No, už jsem si to o sobě taky přečetl, já osobně se docela ve formě cítím, samozřejmě, že zpívám asi jinak než před těma 42 nebo 43 lety, kdy jsem začínal shodou okolnosti. Jistě, ale ten můj zpěv je hodně expresivní a pochopitelně ten hlas se nějak mění a zase jsou holt v něm ty odžitý roky, takže i když člověk třeba už nemůže v těch fistulích tak vysoko jako kdysi dávno, tak snad jo, snad to ještě pořád jde, i když jsou někdy dny, kdy tedy už se člověk musí hodně, hodně zatnout a musím taky dost dávat pozor na to, abych se moc jako nepřetrhl, jak se říká.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepřekřik. 

Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Nepřekřikl, protože já jsem na tom jevišti skutečně dvě hodiny a tam vlastně, sice tam mám vynikající hráče, který mi pomůžou to nějak instrumentálně tu plochu částečně jako vyplnit, ale, no, v normálních koncertech žádný hosty, ani předskokany nemám, já to nemám rád moc, takže, takže je to někdy docela zabíračka, ale zaplaťpánbůh za ni. Hrozně mě to baví a nás všechny, co tam hrajeme pořád spolu. A tak snad nám to ještě nějakou chvilku vydrží.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se vždycky nepovede takový comeback, jak se povedl vám, vždyť vy jste měl poměrně dost dlouhou pauzu, která byla způsobená těmi dalšími aktivitami, o kterých tady taky budeme mluvit a mluvili jsme. A najednou prostě jste se opravdu plnohodnotně tedy vrhnul na zpívání na pódiu.

Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Tak ono to, ono to nebylo tak úplně najednou, ono to vlastně, já jsem v roce 90 odešel tehdy do politiky a měl jsem pocit, že už vlastně definitivně končím, že jsem víceméně v tom zpívání dosáhl vlastně toho jakéhosi vrcholu, na kterej jsem měl tehdy, jak věkově, tak prostě podmínkama, ve kterých jsem tady holt žil a že dál už vlastně přede mnou není nic jinýho, než nějakej sestup a to se mi moc nechtělo. A tím, že se změnily ty poměry a otevřely se další možný nějaký obzory nebo šance, tak jsem tehdy odešel a opravdu jsem si myslel, že nebudu už nikdy hrát. Už jsem taky mnohokrát říkal. Faktem je, že jsem to vydržel akorát dva roky, že jsem vůbec teda nevystupoval a po těch dvou letech jsem najednou zjistil, že mně to vlastně hrozně chybí a během tehdy jedné z těch předvolebních kampaní, tuším, v roce 92 někoho tak chytře napadlo, že když jsem kandidoval tehdy ještě do Federálního shromáždění, že bych vlastně v rámci tý kandidatury mohl zase i zpívat. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Což teda vážně málokterej kandidát si může dovolit.

Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
A to se skutečně povedlo, takže já jsem vlastně jako hostoval u Vládi Mišíka a jeho kapely, kde zase byli lidi, který mě znali, nebo se kterejma jsem sám taky před tím nějakou dobu hrával různě. Takže já jsem se vlastně jakoby vrátil na jeviště už tenkrát, tedy v roce 92 a pak jsem zhruba 8 let, po který jsem, který jsem trávil dílem na ministerstvu kultury, dílem potom zase v parlamentě a ještě různě jinde, tak jsem tu a tam, řekněme, osm, desetkrát do roka vystupoval právě takhle jako host, když někde mě chtěli, tak prostě tam koupili program Vládi Mišíka a já jsem na půl hodiny vystupoval. Ale to je, to jsem zpíval všechny ty starý věci, který lidi znali, ale to je přece jenom úplně něco jinýho, než teda vylézt s novou deskou a to rozhodování se, to trvalo 17 let. To je ta deska, o které jsem říkal, že se jmenuje Poprvé naposledy. Teď si myslím, že možná tak úplně poslední přeci jenom ještě nebude.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, budeme teď cestovat se zpěvákem a moderátorem Michalem Prokopem, nevím, jestli přímo se vydáme na cesty, ale já bych určitě neopomenul jednu z těch vašich takových meziprofesí, v tom intermezzu, které bylo mezi tím hraním před tím a zpíváním teď a to je kromě jiného, byl jste náměstkem ministra kultury, ale taky jste byl ředitelem velice zajímavého projektu Praha - evropské město kultury roku 2000, což je teď tak docela aktuální, protože ještě nedozněla ani vlastně, nedozněly emoce kolem volby nového města kultury 2015 - Plzeň nebo Ostrava. Je to opravdu tak zásadní jaksi, aby se město stalo městem kultury, nebo je to formální záležitost.

Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Já jsem docela rád, že mně tuhle tu otázku kladete, protože my jsme byli jako tehdy Praha první z těch českých měst, který o ten titul požádali, nebo lépe řečeno my, tehdejší vedení, tehdejší vedení města. Já jsem se k tomu dostal potom později a vlastně vstoupil jsem do toho projektu až v roce 98, to znamená tři roky před tím letopočtem 2000, takže ta moje účast, ta příprava, kterou jsem měl možnost aspoň sám za sebe a za lidi, který já jsem přivedl do toho týmu, odvést, samozřejmě byla mnohem kratší, než kterou mají teď ty města, který se ucházely z České republiky o ten titul teď. Ale já začnu trošku víc zeširoka. Podívejte se, ten celý princip evropských měst kultury původně vznikl, že každý rok to bude jedno město, původně tedy z Evropské unie, které bude jako vyhlášeno tím hlavním, tou Capitale de la Culture. Tak, a to mělo jistou logiku, byla to taková marketingová akce a to město mělo šanci prostě nějakým způsobem se prezentovat jinak než obvykle. V roce 2000 byl takový tlak na ten, na ten přelom toho tisíciletí, že se těch měst tehdy přihlásilo 9 a tehdy poprvé ta Evropská komise, nevím přesně, kde tam v tom jejím mechanismu se to zrodilo, ale přišla s tím, takovým tím dnes už příliš bohužel typickým rozhodováním opatrnickým, že prostě nevybrala z těch 9 měst to jedno, ale rozhodla, že najednou všech těch 9 měst prostě bude těmi evropskými městy kultury. To byla první rána, protože to v podstatě roztříštilo celý ten, tu koncentraci kapitálu, úsilí personální, reklamní, marketingovou, prostě do devíti měst, z nichž tři byly z těch starých zemí, tři jsme byli tehdy ještě nečleni a tři byly z jiných těch víceméně členských nebo nečlenských zemí, takže tehdy se tam potkal islandské hlavní město Reykjavík s Boloňou třeba, Praha s Krakovem, anebo i s Bruselem a tak. Byl to prostě takový hybrid podivný. A na druhou stranu se mi zdá, že Praha v té době vlastně přesně nevěděla, co chce. A my jsme měli velkej problém s tím, že celá řada lidí se tehdy domnívala, že vlastně Praha stejně je tím evropským městem kultury, nevím, jestli úplně hlavním, ale že to jako je úplně hotový a že vlastně, co to je tady za akci, že se budou vyhazovat nějaký peníze, když každej ví, že my ty památky tady máme a tu kulturu máme. Myslím si taky, že tehdy to rozhodnutí jaksi, aby Praha šla do toho boje o ten titul, nebylo úplně nejšťastnější, prostě pro města typu Ostrava nebo Plzeň nebo já nevím, nějaká jiná, ne tak typická slavná kulturní centra, jakým je Praha, je ten titul daleko důležitější, má to pro ně význam a taky, pokud to byly města třeba v západní Evropě, který se staly těmi hlavními městy, tak na tom získaly prestiž, získaly investice třeba do infrastruktury, došlo k nějakým urbanistickým změnám, který tam trvale zůstaly. Tohle všechno vlastně se v Praze bohužel nepovedlo z mnoha důvodů, na to teď tady ani nemáme čas. Ale já jsem strašně rád, že se teda znovu Česko dostalo do toho, do toho mlýna a strašně držím palce Plzni, držel jsem je i Ostravě a doufám, že se neztratí, teď už je to zase, už jich není devět, ale budou jenom dvě. I tak mně to připadá absurdní, ale budiž. Tak aspoň ta Plzeň určitě nás bude reprezentovat dobře. A věřím hlavně, že ji to změní trošku. Ta politická vůle tam totiž je a to je nejdůležitější pro tenhle ten případ.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Michal Prokop sám se ve své kariéře, ať už zpěváka, nebo také moderátora, setkal se spoustou ohromně zajímavých osobností a určitě i mezi nimi byste si mohl vybrat někoho, koho obdivujete natolik, že byste se s ním znovu rád setkal a popovídal si s ním o něčem konkrétním, ať už soukromém, nebo objektivních záležitostech. Ale třeba vám v hlavě leží osobnost, která už jaksi technicky, protože už mezi námi není, se nemůže na takovou schůzku dostavit a vy byste docela rád si popovídal s někým z nich třeba, zkuste.

Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Tak tohle je hrozně ošemetná otázka.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale taková inspirativní, že jo.

Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Když začnu tím, čím vy jste skončil, to znamená, jestli bych se chtěl potkat s někým, koho bych, koho obdivuju a kdo už mezi náma není, já vám řeknu, že vlastně radši ne, po zkušenostech, který jsem udělal a myslím, že každej z nás už takovou zkušenost v životě udělal, že někoho strašně moc obdivoval a pak, když měl šanci se k němu přiblížit do nějakého osobního kontaktu, tak někdy říkal, pane Bože, co bych za to dal, kdybych tuhle tu šanci neměl, protože najednou zjistíte, že ten člověk, kterýho obdivujete jako idol, je prostě zase jenom člověk, má svoje chyby, ano, někdy malicherný a je to někdy zklamání. Čili z těch velikánů, který bych obdivoval, radši bych si je nechal jako ty velikány. To je jedna kapitola. Druhá, jsou lidi, který jsem potkal a kde jsem neměl příliš mnoho šancí s nima si popovídat z důvodu prostě nějakých technických, časových nebo tak a který bych třeba rád znovu potkal a nějak si popovídal. To jsou osobnosti některé, které jsem potkal, když jsem byl politikem, protože v tom, zejména v těch prvních dvou letech mezi rokem 90 a 92, ale ještě i v těch dalších, dalších asi 4 letech v těch 90.letech, navštívila Českou republiku obrovská spousta skutečně osobností jaksi světového významu a lidi typu Margaret Thatcherové, tehdy ještě jaksi v plné síle, Francois Mitterand, že jo, nebo prostě jsme tam viděli celou řadu dalších, Boris Jelcin tady byl, prostě byly to takovýhle osobnosti, který člověk viděl z dálky, ke kterým se vlastně neměl šanci přiblížit, ale byly to teda setkání, na který se nezapomíná. Pak jsou osobnosti z hudebního světa, dvě velký svoje hvězdy, který obdivuju a miluju, s těma jsem měl možnost se osobně sejít, ale zase to bylo tak jako vlastně šup šup a pryč. Jeden byl Cocker, anglickej zpěvák, kterej skutečně patří od těch 60.let k takovým lidem, který obdivuju a ke kterejm mám sám blízko i tím, jak asi zpívám a tak. A já jsem uváděl jeho koncert na Staroměstském náměstí v Praze právě v roce 90, když tady italská televize RAI dělala takový nějaký velký koncert, který přenášela a byl ze Staroměstskýho náměstí. A byli jsme na to dva, jeden italský kolega, který to uváděl pro tu televizi v italštině a já jsem vlastně pro tu, pro to publikum, který tam stálo na tom Staromáku, česky uváděl. A mezi těmi víceméně spíše italskými zpěváky, který jsem vlastně moc neznal, najednou prostě byla hvězda Joe Cocker, v té době on nebyl na vrcholu, každej, kdo dělá dlouho, tak má ty svoje vlny a on tehdy zrovna byl v takovým jakoby mírným útlumu. Ale pro mě to byl obrovskej zážitek a doprovázel ho Billy Preston, další takovej muzikant, kterej taky nahrával s Beatles. Tak to bylo, to bylo opravdu úžasný. Tak to byl první, se kterým bych si rád, protože dnes je Joe Cocker opět na vrcholu a to je taková pro mě, bych řekl, živá voda, že jsme ještě neumřeli. A ten druhej Peter Gabriel. To je velká osobnost hudební, se kterou jsem se setkal v rámci Fóra 2000, které on tehdy navštívil jako host, nikoliv jako hudebník. A my jsme tam měli možnost pár slov prohodit, někdo nás seznámil, kdo. Já jsem v té době tam jako ředitel právě Prahy 2000 byl taky jako host na tom Fóru 2000, které pořádal Václav Havel a Peter Gabriel tam vystupoval jako aktivista v podstatě. Tak bych si s ním třeba rád pokecal o muzice.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky mému dnešnímu hostu Michalovi Prokopovi tady defilovali před chvilkou úžasné osobnosti z muziky, historie, z politiky, z diplomacie a to defilé bude pokračovat, protože teď díky vám, Michale, si poslechneme někoho z klasiků českého humoru, to znamená toho, koho vy vyberete, to je taková exkluzivní možnost.

Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Vybral jsem si jednoho ze svých asi nejoblíbenějších nebo ne-li vůbec nejoblíbenějšího komika a to je Felix Holzmann, kterýho obdivuju od samých začátků a u kterýho právě jsem vybral jednu scénku z těch prvních, jako kdy ještě nebyl až tak úplně slavnej a kdy ho doprovázel ten pan Budín, to je ten přihravač druhý. Protože já si myslím, že takovej ten princip pro toho komika vždycky, že potřebuje mít toho přihravače, kterej by ho neměl zastiňovat, nebo neměl by ho, měl by mu opravdu přihrávat. A to ten pan Budín jak zjevem, tak, tak prostě tím projevem naprosto dokonale splňoval. Ten klasickej Holzmannovskej humor, ten potřebuje prostě hvězdu a přihravače, a to byl právě pan Budín.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, přesně tak, takže mezi klasiky českého humoru teď to z těch nejklasičtějších.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Michal Prokop patří mezi ty hosty, se kterými je pořád o čem si povídat, protože těch témat je opravdu hodně. My tady v podstatě ani nestačím probrat vaše moderátorské počiny, Krásný ztráty a vím já. Možná, že se k tomu ještě třeba dostaneme. Ale co já bych určitě nechtěl pominout, tak to je věc, která se mi na vašich písničkách vždycky hrozně líbila, já mám, stručně řečeno, rád, když zpěvák o něčem zpívá, ať už to je láska, ale ztvárněná tak, že to dává smysl, že to má hlavu a patu, anebo ať jsou to tedy jaksi věci kolem nás. A já si myslím, že vy jste měl vždycky kliku nebo možná spíš čich na textaře.

Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Nevím, jestli to byla klika. Já jsem původně zpíval anglicky v těch prvních letech, shodou okolností tady v tom domě, kde to teď vlastně si povídáme v karlínském studiu, dole v áčku jsem v roce 68 poprvé nahrával svoje vůbec první snímky. A tehdy jsem zpíval anglicky, to tehdy to ještě šlo a já jsem nikdy ty texty v té době nebral nějak jako, že to je něco moc důležitýho. Pro mě to byla určitá zvukomalba, která prostě k tomu typu toho blues a toho soulu se prostě hodila a tečka. A teprve najednou, když se nesmělo zpívat anglicky nebo ono se tu a tam na jevišti smělo, ale nahrávat se už nemohlo v angličtině, tak jsem vlastně najednou se ocitl před rozhodnutím, jak na to, jak se česky za prvé naučit zpívat, protože to je úplně něco jinýho a za druhý, o čem to má být. No, a svým způsobem samozřejmě vždycky je to trošku štěstí. Tehdy vlastně jsme druhou dlouhohrající desku natočili vlastně s textem Josefa Kainara, kterej nám to specielně napsal, ta deska se jmenovala Město ER a tím vlastně začal můj vstup jaksi do, do hájemství toho, čemu se dá možná říkat poezie, i když třeba ne vždycky šlo o zhudebněný básně, ale psali to lidi, kteří jsou básníky. Josef Kainar rozhodně takovým byl.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo ještě dřív, než psal pro Mišíka?

Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Ano, ano, ten první pokus bylo Město ER a teprve rok a půl na to vzniklo Kuře v hodinkách, což byla deska s Flamengem, kde zpíval tenkrát Vláďa Mišík a on vlastně už tu, on se nedožil vydání Kuřete v hodinkách a ani to nedopsal. Tam už je jedna věc, kterou napsal pak někdo jiný. Město ER bylo první, čili ten vstup byl tedy v roce 1969, 70 v podstatě. Ale potom jsem měl takový nepříjemný období, na který nerad vzpomínám, v tom popíku a tam ty texty většinou nestály za nic a já jsem celkem ani nějak neměl moc jasno, jak by to mělo vypadat a musím říct, že jsem měl, pokud štěstí nebo nos, tak v každým případě mě vždycky někdo nasměroval, na Kainara tehdy producent Hynek Žalčík takovou náhodou, prostě se s ním znal z dětství, jo, tak to vždycky bejvá. A tu druhou, ten druhý impuls byl Láďa Kantor, můj producent z 80.let, kterej mě prostě vlastně nasměroval na tu parketu, na který vlastně jsem dodnes a to jsou ty, to jsou ty lidi, jako je Pavel Šrut především, další podobní literáti nebo písničkáři, třeba folkaři, jejichž texty já jsem potom začal dělat. Ať už jsem je zhudebňoval sám, anebo je zhudebňovali jiní buď kolegové z kapely, nebo právě třeba Petr Zkoumal, kterej je autorem vlastně toho mýho největšího hitu Kolej Yesterday.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vzpomenete si určitě, milí posluchači, když jsme si s Michalem Prokopem povídali o osobnostech, které obdivuje, tak se zmínil také o některých z těch, které by chtěl uvést, kteří ho v životě ovlivnili natolik, že mu třeba přímo pomohli, že ho nasměrovali správnou cestou. Tak teď je příležitost jim poděkovat.

Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
No, jsou to v podstatě dva lidi, nerad bych někomu ublížil. Určitě bylo jich víc, ale ty dva, na který já teď myslím, to jsou podle mého názoru prostě osobnosti, kdy to setkání bylo prostě klíčové. Tím prvním byl právě Ladislav Kantor, můj producent z 80.let, který v době, kdy já jsem se vrátil zpátky od toho popíku k tomu, k tomu bigbeatu, jak říkáme postaru, a ty první kroky byly, neříkám, že nepovedený, to vůbec ne, ale byly přeci jenom, ještě to nebylo ono, byly rozpačitý, tak on tehdy vlastně. Já jsem hledal někoho, kdo mě nějakým způsobem jakoby nakopne a on mně tehdy dal tu důvěru a vložil do toho prostě celou, všechno to, co sám uměl, seznámil mě s těma klíčovejma lidma a vlastně mě nasměroval na tu parketu, kterou v hudbě vlastně obsazuju do dneška. To znamená, takový to rockový písničkářství, říkalo se tomu rock pro dospělé, jo. Tak Láďa Kantor je první. A tím druhým je o generaci mladší kolega, se kterým vlastně dělám ty televizní pořady Krásný ztráty, ale už před Krásnými ztrátami byl pořad na TV Prima, kterej se jmenoval Nic ve zlým podle jiné mé písničky, ten se jmenuje Jan Lacina, je to kluk, kterej je v podstatě ve věku mých dětí téměř, a bývalý novinář, který prostě, kterýho jsem si tenkrát vzal k sobě, když jsem dostal nabídku dělat televizní talk-show a já neměl tehdy ponětí, co to vůbec obnáší taková práce. On měl ty zkušenosti televizní a s ním vlastně dodneška, dodneška pracuju s ním, píšeme ty scénáře, on vlastně patří k takovýmu mýmu, řekněme, druhýmu já, protože spolu ty hosty vybíráme, spolu to posuzujeme. A to si myslím, že je taky štěstí, že člověk potkal takovýhohle člověka, kterej mimo jiné mě tak jakoby udržuje, abych nebyl moc starej. To je taky důležitý, protože přeci jenom on je o tu generaci mladší a ten pohled na svět těhle lidí, který vlastně se narodily už do svobody, nebo narodily, dospěly do svobody, tak, abych byl přesnější, on ten totáč vlastně zažil jako dítě, takže pro něj, pro něj vlastně celá řada těch věcí, který my si sebou vlečeme, už prostě je jinak. A to si myslím, že je strašně důležitý.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak tahle ta nahrávka mi velice přihrála, protože se chci zmínit o koncertu, který bude 13.prosince v Lucerně a zazní tam i Zloději času nepochybně a atmosféra bude hodně podobná téhle té. Aspoň si myslím, že byste byl rád, ne, Michale.

Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Určitě bych byl rád, to je totiž záznam z koncertu právě k šedesátinám, který jsme tehdy vydali i jako DVD a Česká televize to natočila a odvysílala z toho vlastně 50minutový sestřih a na tom DVD je to prakticky skoro všechno. Tam byla spousta zajímavých hostů, od Jiřího Suchého, který patřil k mým idolům, když jsem začínal, až po Dana Bártu a Zdeňka Bínu, to jsou lidi, u kterých mám pocit, že jsem jim jakoby předával ten štafetovej kolík. Dneska mladším, ale byl tam Vláďa Mišík, Radim Hladík, prostě tahle ta parta se mnou zpřísněná a tak dále. Takže ten koncert k těm šedesáti a čtyřem bude samozřejmě podobnej, budou tam zase jiný hosti, já v tuhle chvíli ještě to úplně všechno není po kupě, ale měl by tam být Peter Lipa, měl by tam být Jiří Stivín, kterej s náma nahrával například Kolej Yesterday, měl by tam být taková mladí dívčí pěvecká skupina Yellow Sisters, Vašek Koubek, bude to poměrně docela pestrý a zajímavý a velice se na to těším, ale rád bych, pokud se to povede, tam předvedl jednak něco z toho, co jsme za celý ty léta hráli a v tom současném programu, kterej hrajeme čtyři roky, nehrajeme, ale jednak bych tam rád představil dvě až tři věci nový, protože už jsem říkal, že se mi zdá, že je možná čas pro to začít připravovat něco dopředu a pokud se to povede, tak aspoň dvě nebo tři nový písničky bych tam rád předvedl, aby ty lidi viděli, že jsme ještě opravdu neumřeli. I když nám už je, nebo mně už je 60 a 4, já jsem tam nejstarší v kapele, ale moji dva kolegové Hrubý s Andrštem jsou jen o dva roky mladší.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Poslyšte, mě napadá pořád taková provokativní otázka. Když říkáte, že hrajete 30 koncertů za rok, jste v takovéhle formě, kapela hraje senzačně, proč tak málo, není zájem? To snad ne.

Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
To ne, ono to má několik, několik příčin, jednak je to přece jenom určitá vytíženost pracovní, kterou mám ať už já, nebo moji kolegové, protože oni se hudbou živí. Já sice samozřejmě taky hraju za peníze, ale mám těch, řekl bych, jaksi pozic pracovních pozic, protože především tu televizní, že jo, ale kromě toho ještě učím externě na vysoký škole a tak dále. Takže to je, to je jeden limit. A druhý limit je to, že oni vlastně tím, jak mají, jak oni hrajou ještě se svými různými kapelami jinými, tak se musíme nějak do toho vejít a dát to technicky dohromady. A to není tak úplně snadný, protože já tam mám kus Jojo bandu, mám tam kus Blues Bandu a mám tam taky kus Kukulína, což je kapela Honzy Hrubýho, jeho taková ta keltská. Takže dát ten Framus dohromady tak, abysme se sešli na ty termíny, není snadný. A my se na každý koncert strašně těšíme a protože jsme z tý generace, která ještě má ráda tu ruční práci, tak my hrajeme, my si totiž opravdu hrajeme v tom pravým slova smyslu. Je to hra na tom jevišti a to mě na tom nejvíc baví.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl hezkej konec dnešní návštěvy Michala Prokopa u nás v Tandemu. Moc vám děkuju za příjemné povídání, za hezké písničky, které nepochybně a byla by škoda, kdyby tomu tak nebylo, budou přibývat.

Michal PROKOP, zpěvák, moderátor
--------------------
Já děkuju za pozvání a zdravím jak vás, tak samozřejmě posluchače.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Reprízováno 5. července 2011.