Milenov je nejen vesnicí památek, ale i zajímavého okolí
Krajina podhůří Oderských vrchů je opravdu kouzelná. Prudce se zvedající svahy chrání zdejší vesničky před nepřízní severních větrů a lidé tedy v klidu mohli rozvíjet svá drobná hospodářství, která byla často jejich jediným živobytím. A to je i případ Milenova, vesnice, která se může pochlubit krásnou kaplí, školou s pozoruhodnou historií i jménem prozrazujícím, že u jejího počátku stál muž jménem Milan.
První zmínka o Milenově souvisí s hradem Drahotuš a s panstvím, které z něj bylo spravováno. V listině z roku 1353 uvádí Bohuš z Drahotuš, že se rozhodl prodat jedenáct a půl lánu v Milenově jeptiškám u sv. Jakuba v Olomouci. Obec ale i později je uváděna v soupisu vesnic drahotušského panství a spolu s nimi měnila majitele až do roku 1543, kdy se drahotušské panství i s Milenovem stává nedílnou součástí panství Hranického. To po Bílé Hoře získává rod Ditrichštejnů, kteří jej vlastní až do konce patrimoniální správy – tedy do roku 1848, kdy obec získává vlastní správu.
Zajímavé je, že Milenov patří k obcím, které podle dochovaných správ provozovaly jedny z prvních škol v okolí. O vyučování v obci máme zprávu již v roce 1792. V roce 1882 byla postavena nová budova školy, která byla v roce 1909, aby škola mohla otevřít i druhou třídu. Škola je v obci dodnes, je jednotřídní.
Hned vedle školy najdeme další památku Milenova. Tou je kaple Nanebevzetí panny Marie, která byla vysvěcena v roce 1870. Kaple stojí na místě někdejší dřevěné zvonice, která ve vesnici stávala odpradávna. V roce 1865 byla zvonice již ve velmi špatném stavu. A tak se místní rozhodli pro výstavbu nové kaple. Tu podporoval i farář v Drahotuších, kam byla obec vždy přifařena. Se stavbou se počítalo v roce 1866, ale položení základního kamene zhatila prusko-rakouská válka. A tak se první kámen stavby položil až 24. června 1867. Na stavbě se podílela celá obec. V dochovaném archívu stavby však chybí jakákoliv zmínka o tom, kdo kapli projektoval. Vzhledem k jednoduchosti kaple, která je jednolodní s obdélníkovým presbytářem, se dá předpokládat, že stavba byla vyprojektována místními zednickými mistry.
Slavnost svěcení se konala 6. listopadu 1870 pod vedením faráře a děkana Petra Vysoudila a kaplana Františka Hynka za účasti všech obyvatel obce, duchovních z okolních farností a podkrajského hejtmana z Hranic. Kaple dodnes slouží a nedávná oprava ji snad umožní přežít další století existence. Ještě jednu zajímavou památku bychom měli zmínit v obci. Tou je pomník padlých, který byl vztyčen po skončení I. světové války na památku sedmnácti padlých obyvatel obce.
Milenov je dnes poněkud odříznut od lesa nad vesnicí stavbou dálnice do Ostravy. Přesto, právě tady najdeme přírodní zajímavost, kterou by návštěvník obce neměl minout. Je jí vodopád, nebo spíše kaskáda na potoku Žabník poblíž stejnojmenné samoty. Samotná obec se v posledních letech stala významnou křižovatkou cyklotras, které odsud míří jak do Oderských vrchů, tak do Drahotuší, do Podhoří či nedaleké Jezernice. Je to malebný kraj, který rozhodně stojí za to vidět.
O stavbě první obecní kaple ve farnosti Drahotuše rozhodli roku 1865 v Milenově. Tamní dřevěná zvonice byla ve špatné stavu a při zvonění se kymácela. Obecní výbor navrhl uhradit část nákladů z obecních prostředků, konkrétně prodejem části obecních pozemků. Dále se počítalo s prací místních obyvatel, kteří měli v případě nutnosti přispět také finančně. Shromáždění celé obce schválilo plán dne 17. prosince 1865. Realizaci projektu oddálila prusko-rakouská válka v roce 1866. Také deštivé jaro následujícího roku odložilo položení základního kamene na 24. června 1867. Slavnostního aktu se účastnili představení obce a obecní výbor, místní zedníci Jan Křístek a Čeněk Šrom, dále pak nádeníci. Na rychlém a bezproblémovém průběhu stavby měli velký podíl sami Milenovští, kteří pracovali zdarma nebo za symbolickou mzdu. Také dary dobrodinců přispěly k zdárnému dokončení kaple. Například Jan Sedlák utržil za tesané dřevo na stavbu 14 zlatých a z toho 10 zlatých daroval zpět na kapli. Milenovská obec nechala zhotovit 20 000 kusů cihel, které byly vypáleny nedaleko vesnice.
Kaple je menší stavba s jednoduchým tvaroslovím, jejíž projekt nevyžadoval náročnější práci architekta a projekt mohl být realizován svépomocí. Autor návrhu stavby není v jinak bohatém pramenném materiálu zmiňován. Jedná se o jednolodní stavbu obdélného půdorysu zaklenutou jedním polem pruské placky se zrcadlem. Odsazený presbytář je obdélný se seseknutými rohy, zaklenutý taktéž jedním polem pruské placky se zrcadlem. Přibližné vnější rozměry kaple jsou 6,75 m × 8,4 m.
Již za několik měsíců po započetí stavby, na podzim 1867 byla osazena věž (osmiboká lucerna s jehlanem korunovaným křížkem) a zavěšen zvon. Střecha byla pokryta břidlicí a podle potřeby plechem. V roce 1868 byla ještě kaple omítnuta, vydlážděna a osazena okna a dveře.
Oltářní obraz s motivem Nanebevzetí Panny Marie zaplatili zdejší mládenci a panny roku 1868. Oltářní sloupové retabulum zhotovil stolařský mistr z Polomi v roce 1870. Bylo umístěno ke zděné oltářní menze v kapli. Část bohoslužebných oděvů, ornát a štolu, získala obec od dobročinnéhospolku z Prahy. Obec měla nechat za dar 4 ornátů sloužit 12 mší svatých ve farnosti. Ostatní mešní šaty a potřebné liturgické náčiní zakoupili Milenovští v Olomouci.
Poté obec požádala o vysvěcení kaple a schválení možnosti sloužit zde několika mší ročně. Drahotušský farář musel požádal o povolení vysvětit novou kapli arcibiskupskou konzistoř v Olomouci. Obdržel také tzv. mešní indult na 4 mše ročně. Slavnost svěcení se konala 6. listopadu 1870 pod vedením faráře a děkana Petra Vysoudila a kaplana Františka Hynka za účasti obyvatel obce, duchovních z okolních farností a podkrajského hejtmana z Hranic. Obec zajistila slavnostní hudbu a střelbu. Slavnost zahájilo kázání, následovalo svěcení stavby zvenku. Poté družička Františka Sedláčková předala děkanovi klíč a svěcení bylo dovršeno sloužením mše svaté. Vzácnější hosté přijali pozvání na hostinu u starosty Martina Sedláka, ostatní navštívili hostinec.
Místní mládež se později složila na zakoupení druhého obrazu (sv. Cyrila a Metoděje) a svícnů. Různí dobrodinci darovali také další interiérové vybavení kaple. K 3. 11. 1870 činila celková suma výdajů na kapli 916 zlatých 79 krejcarů, na oltář 300 zlatých 40 krejcarů.
Obec nechala zhotovit diplomy čestného občanství pro JUDr. Aloise Františka Šroma a kaplana Františka Hynka, mimo jiné „za snahu o okrasu kaple“. Slavný rodák advokát dr. A. F. Šrom objednal v Kroměříži kamenný kříž. Ten byl roku 1871 vztyčen před kaplí a vysvěcen děkanem Petrem Vysoudilem. Na pravou stěnu kaple byly umístěny sluneční hodiny a pozemek kaple obehnán dekorativní kovovou mříží. Nad vchodem kaple je výklenek s mělkým segmentovým záklenkem, v němž se nachází soška sv. Jana Nepomuckého. Uvnitř kaple nejsou lavice, pouze židle. V roce 1998 se v kapli nacházela také plastika sv. Antonína Paduánského, Nejsvětějšího srdce Ježíšova, Panny Marie Lurdské. Do jara roku 1998 stávala po pravé straně kaple lípa. Na počátku 20. století mívala kaple a škola, v jejímž sousedství kaple stojí, stejnou fasádu, patrně okrové barvy. Kaple byla ve druhé polovině 20. století omítnuta šedým břízolitem. V létě roku 1998 byla kaple opravena. Mimo jiné dostala barevnou oranžovo-růžovou fasádu, která časem vybledla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
