Milkov vyvažuje polohu v drsné krajině krásnými výhledy

19. leden 2022

Milkov je osadou na konci světa, alespoň by to tak mohlo vypadat díky její poloze mimo hlavní silnice procházející kraje. Na druhou stranu je tato osada krásným důkazem vytrvalosti obyvatel náhorních plošin Bouzovské vrchoviny, kteří v odlehlém kraji žili a žijí už téměř 650 let.

Jak už jméno napovídá, obec založil patrně jakýsi Milek. To znamená milý člověk. Krajina bouzovské vrchoviny však zejména v zimě rozhodně milá není. Naopak, umí být docela drsná, a když se zadaří, je zde sněhu jako na horách. Za to se zdejší krajina odměňuje krásnými výhledy, rozsáhlými lesy a v neposlední řadě i jakousi syrovou malebností, kterou však umí vychutnat jen ten, kdo zdejší kraj vnímá s pokorou.

kříž na rozcestí k Otročkovu

Milkov totiž vznikl už někdy před rokem 1382, kdy je vesnice poprvé zmíněná jako součást panství spravovaného z hradu Špraňku nad Javoříčkem. Toho roku se celé panství včetně Milkova dostává do majetku markraběte Jošta, který jej v roce 1396 odevzdal mocnému Heraltovi z Kunštátu. Jeho dědicové špranecké dominium navždy vtělují do bouzovského panství a spolu s jinými obcemi se tak součástí velkého dominia stává i Milkov.

Milkov byl součástí zdejšího panství až do konce patrimoniální správy a sdílel tak s Bouzovem osudy dobré i zlé. Přečkal jako součást panství všechny proměny až do roku 1848, kdy se obec stala samosprávnou jednotkou. To ovšem nikoliv sama ale ve spojení s nedalekým Ospělovem. Zajímavé je, že se nám dodnes zachoval otisk společné obecní pečetě. Na ní bylo zobrazeno jakési zvíře vylézající z bažiny. Podobné znamení není pro obce příliš obvyklé a je to jedno z tajemství zdejšího kraje. Možná odezva staré pověsti, podle které se zde dva dřevaři vydali na houby, a když je v lese přepadla bouře, skryli se oba do pytle, který si s sebou na houby vzali. Uviděl je čert, který se zde zjevoval. Protože nevěděl, co je to za podivnou stvůru s baňatým tělem a dvěma hlavami, šel se zeptat Lucifera. Ten se mu vysmál a čert se pak už styděl ukázat na zemi.

Už v roce 1848 v Milkově probíhalo školní vyučování, nejprve v soukromých domech, od roku 1863 měl Milkov vlastní školní budovu. V 19. Století přibyla v obci na návsi kaple zasvěcená sv. Janu Nepomuckému. Jinak ovšem byla vesnice stále přifařena ke kladeckému kostelu, kam místní chodili kolem nejstaršího kříže v obci z roku 1817. Kromě něj se zde zachovaly ještě další dva.

Osada nikdy nebyla příliš velká a také zdejší zemědělství nebylo nijak výnosné. I proto se lidé snažili přivydělat, jak se dalo. Kromě domácích výrob, předení a tkaní lnu či práce se dřevem, se zde v malém také pálilo vápno.

obchod

Dnes je Milkov spolu s Opělovem součástí nedalekého Ludmírova. Žije zde necelých sto obyvatel a část zdejších domů je využívána také k rekreaci. Za tou sem také pravidelně na tábořiště přijíždějí skauti. Přes obec si zkracují cestu z Hvozdu na Bouzov cyklisté a modrá turistická trasa vede nad vesnicí na jednu stranu přes Javoříčko až do Choliny, na druhou dokonce přes Kladky až do Čebína na Brněnsku. Mimochodem, za lovem sem měl podle představ samotného Hitlera jezdit i Heinrich Himmler, kterému vůdce předal bouzovské lesy i s těmi nad Milkovem, kde prý pro jeho potřeby byla dokonce postavena srubová chata. Naštěstí zde tento ďábel v lidské podobě nikdy nebyl, a tak je chata klidným útočištěm zdejších myslivců.

autor: kbz
Spustit audio