Miniaturní lázně ve Skalce na Prostějovsku léčí vysoký tlak, průdušky i žaludek

Pod prvními vrcholy Prostějovské pahorkatiny, která se zvedá z nivy řeky Moravy jako předzvěst vrcholů Drahanské vrchoviny, nelze přehlédnout jeden z mála zalesněných vrchů v této krajině. Tomuto kopci se říká odpradávna Skalka a pod jeho274 metrůvysokým vrcholem se nachází stejnojmenná obec, proslulá právě zmíněnými malými lázněmi.

Historie využívání sirných pramenů, které zde příroda vynáší na zemský povrch, je velmi stará. První písemnou zmínku o zdejších pramenech do své knihy „O vodách hojitelných, neb teplicech moravských“ zapsal moravský zemský lékař Tomáš Jordán z Klausenburku už v 16. století.

Později byl podle starých kronik v úžlabině pod vrchem Skalkou rybník zvaný Bařisko, který napájely právě dva sirné prameny. Snad to byl pokus dávné vrchnosti o smysluplné využití bažiny, kterou zde před jeho zřízením prameny tvořily.

O pramenech se tedy sice vědělo, ale až v roce 1928 se prostějovský podnikatel Vilém Sonevend rozhodl je využít k lázeňským účelům. Nejprve podchytil původní prameny, které stékaly do koupaliště a tam je využívali lidé jezdící sem jako do slunečních lázní. Později zbudoval první lázeňskou budovu a nechal prověřit další možné zdroje léčivých vod.

V lázeňském parku je k dispozici i fitness pro všechny|foto: Miroslav Kobza

Voda ve Skalce obsahuje jako jediná v republice specifický minerál

Dr. Schnabal, který zde v roce 1938 prováděl hydrogeologický průzkum, zde skutečně objevil v páté sondě pramen minerální vody, která tryskala do výše tří metrů a měla teplotu23 stupňů Celsia. Sirovodíkové prameny podle rozborů obsahují také oxid uhličitý, sodík, draslík a v neposlední řadě i sylvin – sloučeninu, kterou neobsahuje žádná jiná minerální voda v České republice a nejblíže ji nalezneme ve vodách v Rakousku a v Itálii.

Zakladatel lázní se ovšem stavbou zcela finančně vyčerpal, a koupele tak přešly do majetku prostějovského akciového pivovaru. Ten měl v plánu lázně rozšířit a výrazně přebudovat po vzoru Luhačovic. Jenže do tohoto záměru vstoupila nejprve válka a později znárodnění majetku.

V roce 1961 byly lázně, bohužel značně zdevastované, předány obci. Ta se pustila do postupné rekonstrukce, která vyvrcholila generální opravou v roce 2004. Lázeňský dům stojí v příjemném prostředí parku, kde se kromě promenády nachází i krytá kolonáda, bazén (bohužel dnes nevyužívaný) a další rekreační prvky. Obec je výhradním provozovatelem lázní, které lákají klientelu zejména středního a vyššího věku.

Lázeňská budova je postavena ve dvacátých letech|foto: Miroslav Kobza

Nejdůležitější jsou však na lázních vždycky prameny. Ve Skalce jsou celkem čtyři. Jan se užívá při léčbě vysokého tlaku a při zánětlivých onemocněních průdušek. Svatopluk pomáhá proti překyselení žaludečních šťáv, při zánětech žaludku a vředové chorobě žaludku a dvanácterníku. Cyril a Metoděj jsou užívány při zánětlivém onemocnění tlustého střeva. Příznivě ovlivňují také činnost jater a sleziny.

Julinka pak poskytuje vodu močopudnou a užívá se i při poruchách ledvin. Voda zlepšuje také látkovou výměnu. Prameny jsou upraveny v rohu lázeňského parku v otevřených, betonovými skulpturami krytých nádržkách, každému návštěvníkovi volně k dispozici.