Mirek Černý – stavař, který napsal hity Gottovi i Zagorové

Mirek Černý
Mirek Černý

Legendární textař, hudebník, dramaturg a moderátor Mirek Černý připravuje na regionálních stanicích Českého rozhlasu pořad Country dostavník Mirka Černého. 

S Českým rozhlasem spolupracujete od roku 1967, vzpomínáte na své první vysílání?

Vzpomínám si na to velmi dobře. Bylo to v Mikrofóru. Zpočátku jsem docházel jednou za měsíc.

Trpěl jste začátečnickou trémou?

Netrpěl, protože už jsem byl zvyklý z pódií nejrůznějších klubů, kde byli různí diváci, a já jsem byl připravený na všechno. A navíc jsme se vždycky předem dohodli, o čem pořad bude.

V hudebním archivu Českého rozhlasu je nespočet písní, pod kterými jste podepsán jako autor textů. Evidujete jejich celkový počet?

Abych se přiznal, měl jsem vloni kulaté výročí, slavil jsem 80. narozeniny. A při této příležitosti se měl konat koncert z písní s mými texty. Z koncertu sice sešlo, ale díky tomu jsem si udělal takový sumář. Těch textů je přibližně šest set. Samozřejmě jsou to ty, které byly realizované a které jsou na deskách.

Nejen, že jste textař, jste také hudebník, dramaturg a moderátor. Která z těchto profesí vás baví a naplňuje nejvíce?

Já jsem hlavním povoláním stavař, projektant-statik, což jsem taky dělal. A měl jsem kliku, protože jsem při projektování velkokapacitních kravínů potkal Pavla Bobka a Tondu Linharta. Společně jsme vyprojektovali asi celou řadu zajímavých objektů, protože jsme dostali i cenu Svazu architektů. Ale momentálně je mi nejbližší příprava Country dostavníku pro regionální stanice Českého rozhlasu. A vedle toho je pro mě nejzávažnější činností venčení psa, který mě nutí k pohybu.

Balíček karet, který jste interpretoval svým krásným témbrem, je rozhodně vaší nejznámější skladbou. Co vy a karty? Nechal jste si je někdy vyložit? A hrajete karty?

Vyložit jsem si nenechal nikdy, ale hrál jsem je. Nejvíce mě bavil mariáš. Zkoušel jsem i bridž, ale to mě moc nezaujalo, protože je to hra velmi složitá. A hlavně dlouhá.

Několik generací posluchačů zná vaše texty. „Odnauč se říkat ne“ v podání Karla Gotta, „Slunečné pobřeží“ Věry Špinarové, „Jinak to nejde“ Hany Zagorové, „Chtěl bych být medvídkem“ Michala Tučného. Psal jste také pro Jirku Korna nebo pro kapelu Olympic. Na kterou spolupráci vzpomínáte nejraději a kdo z nich byl, jak by se dnes řeklo, „nejnáročnější klient“?

To se dá těžko říct. Asi jsem byl nejnáročnější klient já, ale jinak jsem vždy jednal s příslušným interpretem.  Pokaždé jsme se rámcově domluvili na tom, jaké bude téma skladby. A potom už šlo pouze o drobnosti. Musím říct, že mám velmi dobré vzpomínky na Karla Gotta. Také s Petrem Jandou nebo s Jirkou Kornem se dělá úžasně.

V pořadu Country dostavník hrajete jak evergreeny, tak také novinky. Váš domácí hudební archiv bude zřejmě obrovský. Jak to u vás doma vypadá, kolik desek vlastníte?

Já vlastně teď řeším, jak se jich zbavit, protože mám hodně klasických desek. Ty už mám jen jako tepelnou izolaci, ale přesto je krásné je občas vytáhnout a podívat se na jejich zadní stranu, jsou to artefakty. Mám asi dvanáct set desek a dva tisíce cédéček. A k tomu mám v dalším pokoji ještě mnoho knížek, které už leží na zemi, protože pro ně nemám místo.

Country dostavník - hodinové setkání s evergreeny i novinkami nejen scény country, folku a trampské písně, můžete poslouchat od pondělí do pátku, vždy od 21 hodin.

A ještě poslední otázka. Jak se cítíte, když se o vás mluví jako o legendě?

Asi jsem (smích). A rozhodně je to lepší, než kdyby mi říkali: „Dědku!“

Country dostavník - hodinové setkání s evergreeny i novinkami nejen scény country, folku a trampské písně, můžete poslouchat od pondělí do pátku, vždy od 21 hodin.