Moderátorka Martina Hynková Vrbová: Ať dělám cokoliv, vždycky skončím u indiánů

Martina Hynková je oblíbená televizní moderátorka a zároveň hlasatelka. Jaký je vlastně rozdíl mezi těmito profesemi? „Moderátorka musí hlavně umět improvizovat, musí být empatická, ovládat umění rychle najít a položit otázky. Hlasatelka naopak musí přesně vědět, co má říkat a musí to umět pěkně odprezentovat. Úkolem hlasatelky je získat si srdce diváka a pozvat ho ke sledování pořadu. Musí přitom vystupovat tak mile a vstřícně, abyste získali dojem, že chce s vámi v tom vašem obýváku být.“

Role televizních hlasatelek byla před několika lety zrušena, se spuštěním kanálu ČT 3 se však hlasatelky na televizní obrazovku vrátily. Xavera zajímalo, zda tam nejsou zbytečné: „To zcela určitě nejsou, hlasatelky tam patří. Je to program určený zejména pro seniory a my je z obrazovky vždy přivítáme a pozdravíme, přinášíme jim domů takový lidský prvek. Pokud člověk žije sám, tak mu právě ten lidský prvek může hodně chybět. Hlasatelka vás programem provází, je to vlastně taková společnice a kamarádka,“ vysvětluje Martina, která má oslovení křestním jménem nejraději.

Je zajímavé, že ženě, jejíž život je tolik spjatý s televizní obrazovkou, se spolužáci právě kvůli televizi ve škole smáli. Nemohla totiž dělat školní úkoly, které odkazovaly na televizní pořady: „Doma jsme totiž televizi vůbec neměli. Byl to záměr rodičů, kteří se nás tak snažili chránit, raději s námi po večerech hráli stolní hry nebo karty.“

Měla jsem indiánskou chůvu

Martina Hynková Vrbová v náručí bolivijské chůvy Luz|foto:Archiv Martiny Hynkové Vrbové

Na své dětství Martina ale vzpomíná moc ráda, zejména na jeho část strávenou v Bolívii: „Můj tatínek je hydrogeolog. Indiáni na bolivijském Altiplanu tenkrát neměli zdroj vody, a tak tam tatínka poslali vodu hledat, což se mu podařilo. Indiáni z toho měli radost a při oslavě dali tatínkoví napít ze společné čutory. Tatínek se napil, dostal tyfus a málem tam zemřel. Jinak ale mám na tu dobu krásné vzpomínky. Moc se tam chci jednou vrátit a najít svoji chůvu. Rodiče museli v rámci pomoci zaměstnávat místní obyvatele a najali dívku jménem Luz, aby o mě pečovala. Nosím v mobilu fotku, kde mne drží jako malinkou holčičku u sebe v náručí. Snad to mé světlo, Luz totiž znamená v češtině světlo, ještě někdy spatřím,“ přeje si Martina a dodává: „Já, ať dělám cokoliv, vždycky u těch indiánů skončím.“

Waku Waku v Madridu

Jazykové znalosti získané v dětství se Martině hodily i později, když studovala v Madridu hru na kytaru. Potřebovala si přivydělat a přihlásila se proto do konkurzu na moderátora pořadu Waku Waku, který byl o zvířatech. „U konkurzu jsem dostala za úkol vyprávět ve španělštině milostný příběh krokodýla a slepice. Nakonec se ukázalo, že mi to šlo docela dobře, asi i díky chůvě Luz jsem ten jazyk měla někde v hlavě zasunutý. Konkurz jsem vyhrála a pořad moderovala.“

Dnes je Martina zkušenou a populární moderátorkou. Znát ji můžete například z pořadů České televize Sama doma a 13. komnata. Zajímá vás, zda má i Martina svoji 13. komnatu a popřípadě, zda se s ní někdy veřejně svěří? Poslechněte si záznam pořadu.