Moderní kardiochirurgie je týmová práce a já jsem na náš tým moc hrdý, říká prof. MUDr. Jan Vojáček

V roce 2017 se stal přednostou Kardiochirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, na které ročně provedou na 50 robotických operací. K jeho mistrovským kouskům patří tzv. Rossova operace, jedna z nejobtížnějších kardiochirurgických disciplín, kdy se pacientovi transplantuje aortální chlopeň.

Čtěte také

Odvaha, invence a vůle, to je kardiochirurgie. V Hradci Králové začnou operovat pomocí robotů

Pane profesore, co blaží vaše srdce za těch sedm let vašeho působení v čele kliniky?
Především mne těší, že se nám podařilo v tom, co zahájili mí předchůdci, profesor Dominik a profesor Harrer. Ti byli přednosty kardiochirurgické kliniky přede mnou. Máme skvělý tým mladých a velice motivovaných lidí a to je úplný základ všeho. Protože kardiochirurgie je zejména týmová práce. A my ten tým máme opravdu dobrý. Na to já jsem hrdý.

Co všechno musí člověk umět a co musí podstoupit, aby dosáhl úspěchu a splnil si sny?
Asi musí mít člověk nějaké schopnosti a pak musí mít také trochu štěstí. Být ve správný čas na správném místě. A musí především chtít. Musí mít silnou vůli, aby něco dokázal.

Kardiochirurgie je dnes na skutečně vysoké úrovni, technologicky i technicky. Stala se zcela rutinní a standardizovanou procedurou.
prof. MUDr. Jan Vojáček Ph.D., přednosta Kardiochirurgické kliniky FN HK

Hradec Králové byl prvním místem, kde se srdce v tehdejším Československu operovalo?
Byli jsme opravdu první. Jsme na to právem hrdi. Byl to právě profesor Bedrna, který v roce 1947 provedl uzávěr otevřené tepenné dučeje. Patří mezi zakladatele československé kardiochirurgie. On také jako první vlastně založil v roce 1947 kardiochirurgické centrum. Kromě toho, že jako první operoval srdce, tak má další priority, a to velmi významné. V roce 1951 provedl první operaci plicnice a zejména v roce 1951 rovněž začal provádět, a to ve velkém, operace mitrální stenózy.

Čtěte také

Jiřího Peteru z hradecké fakultní nemocnice zařadil časopis Forbes mezi 50 nejlepších lékařů Česka

Když se podíváte na ten vývoj od dob akademika Bedrny do současných dní. Jak se kardiochirurgie proměnila?
Tak za tu moji éru samozřejmě dramaticky. Ale ne tak dramaticky jako v těch úvodních letech. Jak jsem říkal, v roce 1953 se poprvé použil mimotělní oběh doktorem Gibbonem, on ho použil pouze třikrát a všechny ty tři operace skončily neúspěšně. On potom na tu činnost rezignoval, ale ten princip vymyslel. Byli další následovníci a v USA potom zejména na Mayo Clinic se začal už rutinně ten mimotělní oběh používat. To umožnilo, že se začaly operovat vrozené srdeční vady a chlopenní vady.

Všechno vede k tomu, že my jsme dnes schopni výkony provádět s velmi nízkým rizikem a méně zatěžující metodou.
prof. MUDr. Jan Vojáček Ph.D., přednosta Kardiochirurgické kliniky FN HK

V roce 1960 se poprvé uskutečnila náhrada chlopně, a to odstartovalo obrovský rozvoj. Opět v USA doktor Harken poprvé nahradil v roce 1960 aortální chlopeň a mitrální chlopeň. V témže roce Nina Braunwald, pozor, bylo jí pouze 33 let, kdy ona sama vymyslela umělou chlopeň, kterou implantovala. Je třeba říci, že ta první operace skončila špatně, pacient zemřel. Ale ona hned následující den operovala znovu a ta operace už proběhla dobře.

Čtěte také

Hradecká fakultní nemocnice jako první v Česku provedla robotickou náhradu aortální srdeční chlopně

Kardiochirurgie ale prošla od dob akademika Bedrny obrovským rozvojem. Například před 30 lety byla doba hospitalizace po operaci srdce běžně 30 dní, nyní jsou pacienti propouštěni domů po týdnu.
Kardiochirurgie je dnes na skutečně vysoké úrovni, technologicky i technicky. A my jsme schopni ty operace provádět s velmi dobrými výsledky ve smyslu nízké mortality, nízké úmrtnosti. A to i přesto, že ty operace jsou prováděny u vysoce rizikových a mnohdy velmi starých pacientů. Proč je tomu tak? Je tomu tak proto, že ta kardiochirurgie se stala zcela rutinní a standardizovanou procedurou.

Jsou zde vysoce dedikované a specializované týmy lékařů a sester, kardiochirurgů, anesteziologů, obsluhy mimotělního oběhu, čili to všechno vede k tomu, že my jsme schopni ty výkony provádět s velmi nízkým rizikem. Dnes je také samozřejmě trend ty výkony provádět, řekněme, takovou méně zatěžující metodou, my tomu říkáme méně invazivní výkony.

Lada Klokočníková a Jan Vojáček v rozhlasové kavárně|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Tento trend se dá pozorovat ve všech chirurgických oborech a týká se to i kardiochirurgie. Méně zatěžující výkony se provádějí z šetrnějších přístupů, z velmi limitovaných přístupů a ty pacienti z toho mají benefit v tom smyslu, že je tam nižší riziko komplikací, kratší doba hospitalizace, rychlejší návrat do normálního života, lepší kvalita života. To se týká i té robotické chirurgie.

Celý rozhovor Lady Klokočníkové s prof. MUDr. Janem Vojáčkem, přednostou Kardiochirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, si můžete poslechnout v našem audioarchivu.