Mšic je zhruba tři tisíce druhů a boj s nimi je náročný. Proč si je hýčkají mravenci?

Kdyby mšice nebyly tak otravné, musel by člověk obdivovat mnohotvárnost přírody – mšic je totiž zhruba tři tisíce druhů a dělí se jak podle barvy a velikosti, tak podle rostlin, kterým dávají přednost. Máme mšici smrkovou, rybízovou, třešňovou, makovou, zelnou nebo jablečnou.

Pokud se například zároveň objeví větší množství mšice smrkové a k tomu i houba kloubnatka smrková, je to pohroma. Navíc na velkých porostech nebo na vzrostlém smrku není dost dobře možné provést postřik.

Když se mšice objeví v malém množství, lze zkusit nejdřív tzv. babské rady – výluh z kopřiv nebo z cigaret, někdo přísahá na rozmixovanou směs cibule a česneku ve vodě. Může se přidat mýdlo nebo prostředek na mytí nádobí – ale to se nedá použít na ovoce a zeleninu.

Mšice na hrušni|foto:Ivan Dvořák, časopis Zahrádkář

I mšice má své přirozené nepřátele – například larvy slunéčka nebo mšicomara, ale pokud se mšice přemnoží, ani tihle predátoři nestíhají.

Pak nezbývá než sáhnout po chemických prostředcích. Dnes existuje poměrně slušná škála – Pirimor v kombinaci s Kalypsem, Mospilan nebo Fast. Nestačí však jednorázový zásah, vzhledem k různým vývojovým stádiím mšic se musí opakovat.

A ještě malý „mravenčí“ dodatek – mravenci a mšice si umějí pomáhat. Mravenci je přes zimu chrání v mraveništi a v sezóně jim pomáhají s přesunem. Není to nezištná pomoc – mšice totiž vylučují tzv. medovici, látku s vysokým obsahem cukrů, která mravencům náramně chutná. Částečně pomůže instalace lepových pásů na kmeny stromů, ale pouze na jaře, kdy se rodí bezkřídlé samičky-zakladatelky. V plné sezóně už se rodí mšice vybavené křidélky a ty si dolétnou, kam potřebují.