Muži s kosami pod hradem Buchlov
Od konce května až do červnového svátku svatého Jana naši předkové kosívali louky, protože luční trávy a květy měly největší sílu a seno bylo nejlepší, poté v kosení pokračovali v červenci, protože svatá Markyta hodila srp do žita a nastaly žně.
Obě tyto zásadní zásadní činnosti byly spojeny s bravurním ovládáním prastarých nástrojů, jimiž byly kosy a srpy, s časným vstáváním, zpěvem a také s láskou a namlouváním. A tento obraz starých časů se každý rok daří vytvořit na zámeckých loukách v Buchlovicích na Uherskohradišťsku.
Tradiční kosení luk je tam už 25 let spojeno s kláním o nejlepšího sekáče. Atmosféru ranního rozbřesku, řinčení kos, vůni trávy a všudypřítomný zpěv zachytila na kosení luk u buchlovického zámku Marketa Ševčíková. Koseckými písněmi přispěly i cimbálové muziky BROLN, Horňácká cimbálová muzika Miroslava Minkse, Kašava, Lipovjan a mužské sbory Mistříňáci, Lanžhoťáci a Rovina z Olomouce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let
Ondřej Kepka, režisér a moderátor
O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy
Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.
