Na armádu jsem nezanevřel, říká Jiří Fojtík, který při nočních střelbách přišel o ruku a nohu

V květnu 2016 ve vojenském prostoru Libavá během nočních střeleb zasáhlo bojové vozidlo pěchoty další vůz. Jeho velitel vyvázl bez zranění, řidič s poraněnou lopatkou, Jiří Fojtík na tom byl nejhůře. Vedle okamžité první pomoci mu tenkrát pomohla výborná fyzická kondice. „Trénoval jsem na přijímačky a na 70 kilometrovou Hostýnskou osmu,“ vzpomíná.

Prodělal 18 operací, dlouho rehabilitoval. Armáda mu nabídla zaměstnání, on se ale rozhodl nejdříve dostudovat obor rekreologie na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého, kam ho přijali. Zaměřuje se na životní styl a využívání volného času pro zdraví.

Musel se znovu učit chodit s protézou. S úsměvem říká, že na tom byl stejně jako malé děti. Na ruce má myoelektrickou protézu. „Je to skvělý pomocník, používám ji na běžné věci. Dá se v ní podržet ne moc těžký předmět, vařím s ní.“ Na sporty, kterým se aktivně věnuje, má ale protézy speciální. Např. tu, které říká „chňapka“. Zacvakne ji na řídítka, do ní pak vloží další protézu určenou na sport. Na hory si zase bere protézu lehčí, aby zbytečně netahal velkou zátěž.

„Život je pro mě po úrazu plnější a mnohem dobrodružnější,“ zamýšlí se bývalý desátník 71. mechanizovaného praporu v Hranicích. Uvědomil si, co všechno mohl ztratit. „Každý krůček vpřed je pro mě radost. Mohl jsem se vrátit na kolo, vylezl jsem na nejvyšší horu Západních Tater po svých anebo se mi zadařilo v plaveckých závodech, to stojí za to.“

autor: voj
Spustit audio