Na jahodové plantáže vyráží denně stovky lidí. Při samosběru si vyberou, ochutnají a ještě ušetří

Největší nápor do daleka vonící jahodové lány zažívají o víkendech. Ale i ve všední dny se tu trhá o sto šest.

„Sbírejte všechny červené, malé, velké. Špatné vyhazovat do meziřádků. Důležité je, aby ty jahody měly stopky,“ jasné instrukce a osmahlý důchodce Jaroslav Šindelka už míří cestou mezi záhony ke svému řádku. „Budeme dělat džem, budeme zavařovat. Sice mám tři sta kopců doma, ale nestačí mi to, protože mám sedm vnuků a dva pravnuky.“

Na to, aby sběrači nepřebíhali mezi řádky a aby šlo všechno hladce, dohlíží také majitelka jahodárny Eva Dostálová. Milovníci jahod chodí každý den, bez ohledu na počasí, bez ohledu na věk: „Máme tady i přes osmdesát let, co sem chodí lidi trhat a chodí si sem popovídat. Chodí sem i mladí lidi. Ti si většinou přinesou košíček, misku a za dva dny přijdou znovu.“

Kdo si zapomněl vlastní košík, je tu erární. A kdo nechce ohýbat hřbet, může si hned koupit košík plný natrhaných jahod. I trhání jahod je věda: „Vždycky trhat se stopkou, neumývat hned, odebrat jenom to, co chcete hned spotřebovat. Nechytat jahody za jahodu, ale za stopku,“ popisuje Eva Dostálová.

S třemi plnými kbelíky tmavě červených jahod spokojeně odchází manželé Novákovi: „Krásně se to sbírá, je to čisťounké, dobré. Nasbírali jsme asi osm kilo za tři čtvrtě hodinky.“

Pro Evu Dostálovou jsou jahody na zhruba třech hektarech doslova denním chlebem: „Já jahody miluju. My je tady většinou snídáme. Ráno při sbírání jíme jahody.“

A pan Jaroslav jí dává za pravdu. Má přehled o kvalitě jahod v širokém okolí: „Jsou chutné, voňavé, zkrátka prima.“

Na samosběr jahod míří v těchto dnech spousta lidí|foto: Blanka Mazalová