Na Národní divadlo se nesložili jen Češi. Na stavbu výrazně přispěl stát a osobně i císař František Josef I.
Mít důstojný stánek ryze českého umění, to byla hlavní myšlenka lidí, kteří stáli u zrodu našeho Národního divadla. V roce 1845 ji poprvé veřejně vyslovil František Palacký.
Sbor pro zřízení divadla začal pořádat sbírky a v roce 1852 z prvních peněz koupil pozemek bývalé solnice na břehu Vltavy. Místo to bylo nanejvýš důstojné, pro svůj nepravidelný tvar lichoběžníku, ale nadělalo stavitelům v budoucnu mnoho trápení.
Jako první stálo na pozemku Prozatimní divadlo, které se později stalo součástí Národního divadla. Dnes tvoří zadní polovinu celé stavby.
Základní kameny finální stavby položili v květnu 1868 a bylo jich hned několik, třeba z Boubína nebo z Blaníku. Dodnes jsou k vidění v suterénu.
Nápis „Národ sobě“, umístěný nad jevištěm, nám připomíná, že se na Národní divadlo složili Češi sami. Jenže skutečnost je trochu jiná. Peníze z veřejných sbírek by samy nestačily, a tak na stavbu výrazně přispěl i stát a osobně i císař František Josef I.
Poprvé se v Národním divadle hrálo v červnu 1881, ale jen 11 představení. Při letních dokončovacích pracích vznikl masivní požár a budovu zničil. Národní tragédie se však proměnila v triumf. Už za dva roky stálo na nábřeží nové Národní divadlo, které se slavnostně otevřelo 18. listopadu roku 1883.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
