Na silnicích v okolí Konice a Protivanova se vám mohou hodit informace a skládací lopata

12. únor 2017
Silničáři na Konicku a Protivanovsku

Když jsem odjížděl z Olomouce, na přední sklo auta padaly vločky, které mi připomínaly sněhové koule. Před Litovlí se vyčasilo, ale nahoře za Hvozdem jsem jel spolu s ostatními účastníky silničního provozu místy rychlostí kolem třiceti kilometrů v hodině po uježděném a někdy i rozbředlém a zmrzlém sněhu. A to ještě nic nebylo oproti vánici, která se spustila při cestě domů přes Drahanovice, kdy na zvlněných náhorních plošinách člověk někde těžko rozeznával okraj silnice a začátek pole.

„Konicko je v rámci prostějovského okresu výjimečná lokalita. Nacházíme se tu v nadmořské výšce okolo pěti set metrů. Protivanovsko a Drahansko, které pod konické cestmistrovství také patří, je dokonce kolem šesti set metrů vysoko, a tam bývá ta situace ještě malinko horší,“ říká vedoucí konického cechmistrovství Správy silnic Olomouckého kraje Petr Walter.

Jak nám prozradil, u správy silnic pracuje kolem třiceti let. Nejdříve působil na technicko-správním úseku v Prostějově, potom přešel na pozici mostmistra, následně byl zaměstnán v cestmistrovství v Brodku u Prostějova, odkud přešel právě sem do Konice, kam dojíždí ze svého prostějovského bydliště.

„Jsou dny, kdy v Prostějově svítí sluníčko, je deset nad nulou, vyjedete nad Konici, a tady panuje opravdová zima. Před pěti šesti lety začal foukat silný vítr a do toho padal sníh. Někteří řidiči nerespektovali pokyny naše ani hasičů a dokonce ani dopravní značky, a do těchto končin se přes to nepříznivé počasí vydali. Zůstali viset v závějích a vytvořili kolony, kterými nemohla projet ani naše vozidla, která byla spolu s ostatními vyproštěna až další den,“ vzpomíná náš průvodce.

Silničáři na Konicku a Protivanovsku

Vyjíždíme z Konice směrem k Hvozdu a Litovli. Projíždíme do vrchu serpentinami a při naší cestě silničářským vozem si všímáme na první pohled nenápadného místa na křižovatce, které ovšem v zimě bývá z hlediska zhoršené průjezdnosti rizikovým.

„Takzvaný březský kopec má zhruba jeden kilometr a spoustu začátek, stoupání je poměrně prudké. Zde dochází k problémům zvláště nákladních automobilů s návěsem, které tu čas od času uvíznou. Na křižovatce u obce Březsko se tvoří snad největší závěje z celého Konicka. Jsou tu sněhové mantinely, které jsme museli odhrnovat nakladačem, protože na ně sypač s radlicí nestačil. Foukal tehdy z počátku roku silný vítr, který zavál silnice okamžitě poté, co jsme silnice ošetřili. Za dvacet minut silnice vypadaly stejně. Tehdy jsme jezdili čtrnáct dní prakticky nepřetržitě ve dne v noci,“ upozorňuje na specifické podmínky vedoucí konického cestmistrovství Petr Walter.

Návěje na křižovatce u Březska

Dozvídáme se od něj, že zde slouží jednatřicet zaměstnanců, z toho dva pracovníci dílny s pevnou pracovní dobou. V pohotovosti jsou i během sobot a nedělí. Zbytek vyráží do terénu. Pracují v režimu dvou ranních, dvou nočních směn a dvou dnů volna. Na dispečerském pracovišti se střídá pět zaměstnanců ve dvanáctihodinových směnách.

V zázemí pracoviště si prohlížíme techniku i kopce posypového materiálu. „Během listopadu a prosince se moc nesypalo, hlavní nápor přišel začátkem roku. Během ledna jsme společně s protivanovským střediskem spotřebovali zhruba sedm set tun soli. A z hromady, na kterou sedíváme, předpokládám, ubylo stejné množství inertního materiálu,“ říká Petr Walter.

Inertní posypový materiál

Reportáž Přímo z místa natočenou na silnicích a na pracovišti konického cestmistrovství Správy silnic Olomouckého kraje najdete v audioarchivu, přehrajete ji prostřednictvím odkazu v úvodu článku.

Autor:Aleš Spurný