Na základní škole Svatoplukova inkluze funguje, klíčem je spolupráce

V lavicích této olomoucké školy vedle sebe sedí děti s nejrůznějším nadáním či specifickými potřebami. Škola se snaží o to, aby každý žák měl šanci na úspěch.

Odměnou jsou každodenní pokroky, které žáci dělají

Škála specifických potřeb, se kterými se dnes pedagogové potýkají, je široká. Od dyslexie a dysortografie (potíže s psaným projevem) až po poruchy pozornosti.  Příprava vyučování, tak aby sedělo co největšímu počtu žáků, je pak mravenčí práce.

„Pro učitele je největší každodenní výzvou určitě diferenciace výuky,“ potvrzuje učitelka na ZŠ Svatoplukova Klára Beneš. Smysl navíc vidí i v tom, že celá třída vidí, že každý může být dobrý v něčem jiném.

Že to v praxi funguje, potvrzují i sami školáci

Během přestávky se ze dveří tříd vyhrnou proudy žáků. Ozývá se nadšené štěbetání a děti už začínají hrát nejrůznější hry. Když má osmiletá Helenka popsat, co ji na její třídě baví nejvíc, zmiňuje: „Není to taková normální škola, že by se jen tak přepisovalo z tabule.“

Kvalitní škola rovná se kvalitní tým

Čtěte také

S ředitelem ZŠ Svatoplukova v Olomouci Jiřím Vymětalem nejen o kombinaci vzdělávání a umělé inteligence

Ani po deseti letech plošné inkluze ředitel školy Jiří Vymětal neztrácí motivaci. Tou jsou pro něj kolegové, děti i rodiče. A když už se stane, že se nedaří zařadit žáka do výuky, mají na to další postupy:

„Je to tak dobře propracovaný systém, že téměř nelze, abychom nad někým zlomili hůl,“ vysvětluje ředitel Vymětal.

Školství by se podle něj mělo věnovat i tomu, jak u dětí posílit rezilienci neboli psychickou odolnost, tak aby byly připravené na reálný život. Každé dítě má pro svět a své okolí hodnotu.

Autorka: Ella Kajínková