Na zvířatech ujíždím od malička. Život bez psů si neumím představit, říká Soňa Hynčicová

„Vyrůstala jsem na vesnici, pomáhala mamce v kravíně, ve vepříně. Psi bývali v naší rodině vždycky, ať už úmyslně pořízení, nebo proto, že neměli kam jít. Můj vůbec první byl německý vlčák. Potuloval se po dědině a pak si mě tak nějak našel,“ vzpomíná.

Studium na Střední veterinární škole bylo pro Soňu jasnou volbou. „Strašně mě ta škola bavila. Hlavně praxe. Zkusila jsem všechno, od práce v kravíně, drůbežárně, nejvíce mě to bavilo u veterináře. Tam jsem na praxi trávila i veškeré volno. Díky tomu jsem dostala i doporučení pro práci v přerovském útulku.“

Soňa Hynčicová

Dnes má Soňa Hynčicová  doma několik psů, mezi nimi i šampiony. „Věnuji jim každou volnou chvíli. Chodíme cvičit, sportovat, teď nás hodně baví Dog  Puller, moderní a u nás ještě ne moc známý psí sport. Cvičí se pomocí dvou kruhů z měkké gumy, už bylo i první mistrovství světa. Vzala jsem na ně svoje dvě fenky a skončily na pátém místě“, dodává. „Chtěla bych tento sport zpopularizovat, rozšířit i tady na Moravě. Ráda předávám své zkušenosti dál. Jako výcvikář v hale pro psy, kde trénujeme mnoho sportů, taky vedu školky pro štěňata, výcvik, výstavní tréninky. A samozřejmě „pullering.“

Kromě psů se Soňa Hynčicová věnuje taky výrobě šperků. A zamilovala si Ukrajinu, odkud pochází její partner. „Jezdíme tam dvakrát do roka k rodině, vozíme léky, někdy oblečení.“ Na poslední cestě vloni o vánocích se Soňa zapojila do charitativní pomoci dětem a starým lidem, kteří bydlí v bojové zóně. „Žijí tam i maminka a babička mého partnera. Neviděl je už několik let, ráda bych je jednou poznala," dodává Hynčinová. 

autor: zem
Spustit audio