Nadšenci z Krňovic zachránili roubený mlýn z Bělče. Dnes je ozdobou skanzenu

Roubený vodní mlýn stál u rybníka v Bělči nad Orlicí od roku 1809. Byla u něj i pila, což bylo pro 19. století typické. Mlynáři vykonávali pro vrchnost kromě mletí mouky i další činnosti, které vyplývaly z technologického vybavení mlýna. Na počátku 20. století bylo opotřebované mlýnské kolo a nahrazeno Francisovou turbínou. V mlýně se mlelo ještě i po druhé světové válce. Poté už jen chátral, a to i přesto, že byl vyhlášen kulturní památkou.

Kromě mlýnských kamenů nezbylo z bělečského mlýna téměř nic, co by se dalo použít. Přesto se o to ochránci přírody a zakladatelé skanzenu v Krňovicích pokusili. A v roce 2003 byly zbytky mlýna rozebrány a převezeny do právě vznikajícího skanzenu.

Bělečský mlýn před demontáží v roce 2002|foto: Archiv Skanzenu Krňovice

Přibližně sedm let trvalo shánění dokumentace a potřebných povolení. Zbytky roubeného mlýna a části mlecí technologie tou dobou odpočívaly ve skanzenu, zatímco v dílnách místních tesařů, kovářů, truhlářů a kameníků se rodily plány na výrobu replik chybějících částí. Díky dobrovolným příspěvkům a mnoha hodinám práce se v roce 2009 začalo se stavbou. Zrenovovaný mlýn byl v Podorlickém skanzenu dokončen v roce 2011.

Jak se rodila replika

Stavba mlýna ve skanzenu|foto: Archiv Skanzenu Krňovice

Replika mlýna má poměrně složité základy. Dělníci se dostali při budování lednice, v níž se otáčí mlýnské vodní kolo, do podloží v podobě tekutého písku, což způsobovalo při stavbě četné komplikace. Přesto se nakonec podařilo postavit věrnou kopii mlýna, včetně šířky trámů, okýnek a ostění. Při stavbě byly použity dubové a smrkové trámy a štípaný smrkový šindel.

Návštěvníkům bylo nejprve zpřístupněno přízemí, do současné doby se podařilo obnovit i mlýnské kolo s mlecí technologií, včetně jeřábu pro manipulaci s kamenným mlecím kolem.

Mlýnská technologie je plně funkční, zbývá vyřešit vodní tok, který v krňovickém skanzenu zatím neodpovídá původnímu náhonu z Bělečského rybníka. Ale i s tím si správa skanzenu už poradila a brzy by vantroky měla pohánět voda čerpaná z vybudované tůně s převýšením.

Oprava vodního kola|foto: Archiv Skanzenu Krňovice

Příchozí mají navíc možnost udělat si představu i o životě ve mlýně ze zařízené mlynářské světnice v patře i tzv. teplé šalandy, což byla jakási společenská místnost, v níž mohli pobýt sedláci, kteří přijeli z větší vzdálenosti a čekali na semletí mouky.

V interiéru opraveného mlýna se návštěvníci mohou podrobně seznámit i s fotodokumentací a celým příběhem rekonstrukce památkově chráněné a unikátní stavby.