Nanoskopie. Přímo k jádru problému, za pohybu, bez narkózy. A někde dokonce na pojišťovnu 

Při obojím jde především o možnost nahlédnout malým vpichem bezprostředně dovnitř, například rovnou ke kolenním kloubům, vazům nebo meniskům. U „větší varianty“, artroskopie, sice pacient musí počítat se zásahem a velmi krátkým pobytem na ortopedii. Při „menší“ nanoskopii jde ale o výkon někdy i jen na pár minut s téměř okamžitou mobilitou.

Prozkoumat lze v koleni, rameni či kotníku leccos, opravit a léčit samozřejmě právě to, co lékař uvnitř zjistí a na čem se třeba v reálném čase s pacientem domluví, co pacient toleruje.

Za kolik 

Nanoskopii si oblíbili odborníci i klienti například v komerčních sportovních klinikách, menisky či vazy v koleni si o to samy říkají. Bývá to zde ovšem komerčně, samoplátcovsky pojatá metoda.

Nemocniční pracoviště, kde se do nanoskopií „pustili“, mohou ale mít metodu nasmlouvánu se zdravotními pojišťovnami, a je tedy pro indikované pacienty v rámci úhrady ze zdravotního pojištění, bez placení.

Miniaturní vstupy umožňují vyhnout se anesteziím a hospitalizacím. Nejsme-li v narkóze (a v koleni nám tkví jen nepatrná nanoskopická sonda), nabízí se zároveň i velmi funkční a nesmírně důležitá výhoda pohybu, dynamiky: kde to lze, může pacient při diagnostice danou částí těla v reálném čase hýbat. Lékař nanoskopista pak může právě ideálně za pohybu struktur vidět a posoudit, co by jinak šlo vyšetřit jen staticky.