Nasobůrky koupila kdysi Litovel za 80 zlaťáků

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kříž na rozcestí k Litovli
0:00
/
0:00

Nasobůrky se dnes náhodnému návštěvníku Litovle zdají jako jedna ulice rozkládající se kolem přivaděče aut z dálnice do města. Ve skutečnosti to je ovšem obec, která ještě před stopadesáti lety ležela úplně stranou této silnice a patřila k hrdým hanáckým vesnicím. Její historie rozhodně stojí za zmínku.

Kaple kdysi sloužila dvěma církvím

Jméno vesnice nemá nic společného s tradičním oblekem muslimských žen. Mimochodem, to pojmenování není původní, v nejstarších dobách se obec česky jmenovala Našeměřice. Litovelské městské knihy ze 14. století toto jméno potvrzují. Už velmi záhy, na konci 14. století, se však v souvislosti s osadou v rovině jihozápadně od města setkáváme také se jménem Naschtiborek či Nasoborki. Zajímavé je, že v nejstarších dobách se v listinách rozlišují dokonce Malé a Velké Nasobůrky, které teprve později splynuly v jednu vesnici.

Už v nejstarších dobách byla osada patrně šlechtickým majetkem. První zmínky potvrzují, že majitelem kraje byl už ke konci 13. století rod vladyků Bílkovských z Chudobína. Ti drželi v Nasobůrkách hospodářský dvůr až do 15. století, kdy se jejich majetky stávají součástí panství pánů z Vlašimi sídlících na hradě Úsov. V roce 1527 prodaly dědičky vlašimského úsovského panství Nasobůrky městu Litovel. Jak uvádí listina zapsaná v zemských deskách, vyinkasovaly za ni osmdesát zlatých uherských červených. Od té doby je osada součástí Litovle.

Dnešní mateřská škola

 

Místní obyvatelé byli odpradávna zemědělci. Úrodná půda sprašových teras nad nivou Moravy dávala dobré výnosy obilí i dalších plodin. I proto počet obyvatel vesnice rostl. V roce 1677 zde žilo 21 usedlých rodin. Podle dobových listin měla v té době většina zdejších obyvatel kupodivu německy znějící jména. O sto let později už se začínají zdejší jména počešťovat a v roce 1900 zde v 82 domech žilo 552 obyvatel, z nichž jen dva se hlásili k německému obcovacímu jazyku.

Jednou z nejstarších provozoven obce byla rolnická mlékárna z roku 1901. Na domácí výrobu cihel pak navázala cihelna, která stávala v Nasobůrkách od 17. století až do 90 let 20. století. V roce 1914 byl na místě mlékárny založen podnik na zpracování zemědělských produktů, z nějž se vyvinula dnešní konzervárna.

pamětní deska na rodném domě malíře Bohumila Eliáše

I když byla obec dlouho součástí Litovle, do kostela zdejší od počátku existence obce docházeli do Chudobína. Místní děti chodily do školy do Litovle. Přesto představení obce chtěli do vesnice získat vlastní vyučovací ústav. První dvě žádosti nasobůrských občanů o vybudování školy podané v letech 1880 a 1892 byly zemskou školní radou zamítnuty. Teprve v září 1912 byla Nasobůrkám stavba dvoutřídní školy povolena. V dubnu 1913 se začalo stavět a v září téhož roku byla budova hotová.  Školní rok 1913 – 14 začal s malým zpožděním 10. září. V roce 1946 přibyla do školní budovy také mateřská školka a oba subjekty, dnes sloučené v jeden existují v Nasobůrkách do dnešních dnů.

Nejvýznamnější památkou obce je bezesporu kaple Neposkvrněného Početí Panny Marie postavená na návsi v roce 1810, jak hlásá letopočet ve štítu. V kapli prý bývaly dva zvony. Menší sloužil jako umíráček, velký zvonil třikrát za den. Za 1. světové války byl však velký zvon zabaven a roztaven, a tak denní zvonění musel zastat právě umíráček. I Nasobůrek se v roce 1921 dotkly náboženské spory a tak okresní úřad v Litovli musel rozhodnout o tom, že kapli bude moci využívat jak římskokatolická církev, tak i nová církev československá. Na křižovatce k Litovli stojí lkamenný kříž z roku 1857. U hlavní silnice najdeme také sloup se sousoším Vyučování Panny Marie z r. 1850 a patrně nejstarší památkou jsou jihovýchodně od obce stojící boží muka datovaná pravděpodobně rokem 1693.