Nedočkaví samci včel pískorypek číhají, až se vylíhne samička

„Včela na fotografii je pískorypka páskovaná (Andrena gravida). Patří do velkého rodu, z něhož je v naší republice popsáno 153 druhů. Vypadají podobně, některé jsou malé, některé větší, tato patří mezi větší druhy. Hnízdí leckde, dokonce využívá místa, která jsou holá, nápadná. Vyžaduje méně porostlé plochy, kde by si mohla zakládat hnízda. Často se s těmito včelami setkáváme i v intravilánech měst. Některé druhy jsou schopné hnízdit i na méně používaných prašných cestách,“ vysvětluje Ján Macek.

Pískorypka páskovaná|foto: Jolana Nováková,Český rozhlas

Hnízda pod zemí

Pískorypky páskované si zakládají hnízda pod zemí. Vyhrabávají chodby, hnízdí v různých typech substrátu, nejčastěji v půdních typech, hlinitých, písčitých nebo sprašových. Tyto typy jsou u nich nejpreferovanější, dobře se v nich ‚hrabe‘. Většinou hnízdo vypadá tak, že včela vyhrabe kolmou šachtu dolů, různě hlubokou, někdy až 30 nebo 50 centimetrů, což je v poměru k tělu včely úctyhodný pracovní výkon. Dole se šachta rozvětvuje do vodorovných štol, na konci každé je komůrka, kde si včela zakládá vlastní plodovou komůrku. Tam ukládá vajíčko a dochází tam k vývoji včelí larvičky.

Živí se nektarem a larvy zásobuje pylem. Nektar je zásobárnou energie, kterou potřebuje ke své práci při tvorbě hnízda. „Je to samotářská včela, to znamená, že jedna jediná samice si vyhloubí svoje hnízdo. U jiných druhů, které například hnízdí v trouchnivém dřevě, kde je méně prostoru (například čalounice, zednice), vykoušou včely ve dřevě chodbu a sériově za sebou uspořádají plodové komůrky, ve kterých se vyvíjejí larvy,“ doplňuje Ján Macek.

Jedna včela, jedno hnízdo

Svoje hnízdo si pískorypka pozná. Ovšem některé druhy pískorypek hnízdí komunálně, to znamená, že na vhodných místech se soustředí více samiček a ty si zakládají hnízda vedle sebe. Může jich být i několik set na malém prostoru. Ale každá včela má své hnízdo. U některých druhů se stává, když je prostor těsný, že vytvoří komunity a používají společný vstup do hnízda a společnou šachtu. Pak už si ale každá včela buduje vlastní odbočku, vlastní sektor, kde se stará o svůj plod. Zdá se, že se chová sociálně, ale není to typické sociální chování, které známe u včely medonosné nebo u čmeláků. Tady se každá včela stará jen o ‚to své‘.

Otevřený vchod do hnízda pískorypky může zneužít některý z příživníků|foto: Jolana Nováková,Český rozhlas

Z tohoto uspořádání pramení některé výhody. Ve včelích hnízdech parazituje spousta všelijakých příživníků, kteří využívají nestřeženého okamžiku, kdy včela odletí, nakladou tam vajíčka, vyžerou zásoby nebo dokonce včelí larvu zahubí. Hnízdí-li pískorypky komunálně, bývá vždy některá ‚doma‘, která vstup do hnízda uhlídá.

Číhající samci

Pískorypky se rozmnožují jako každá včela, musí dojít ke spáření. Speciálně tento druh (pískorypka páskovaná) je jarním druhem. „Dochází tu k zajímavé věci, která se nazývá protandrie. To znamená, že nejdříve, v určitém předstihu před samičkami, se líhnou samečkové. Samci pak vytvářejí jakousi agregaci, značkují si své teritorium, hnízdiště, kde očekávají líhnutí samic, značkovacím feromonem. Ten jednak informuje samici, že tam ten samec je, navíc informuje ostatní samce, že v tomto místě se nachází hnízdiště samic. U některých druhů to chodí tak, že samci jsou tak nedočkaví, že se prohrabávají přímo do hnízd, kde čekají v komůrkách, až se samice vylíhne. Tím pádem mají výhodu, že jsou pro páření první na řadě. A protože samice pískorypek se páří jenom jednou jedinkrát, samec má v tomto případě záruku, že potomstvo je jeho,“ uzavírá.