Nejlepší sebeobrana je taková, ke které ani nedojde, zmiňují policisté. Co je podle nich inteligentní sebeobrana?

Sebeobrana je většinou obecně chápána jako finální řešení krizové situace (již vzniklého střetu). Tedy již vedený boj s útočníkem, který nás napadl. Tento náhled je však špatný a většinou vychází z filmových projekcí akčních hrdinů.

Ve skutečnosti je sebeobrana souhrn interdisciplinárních vztahů práva, psychologie, taktiky a pohybových mechanik.

Primární prevence v sebeobraně nás tedy učí především tomu, jak předcházet nebezpečným situacím a útokům ještě předtím, než nastanou. Základem sebeobrany není fyzický boj, ale psychická příprava, situační povědomí a schopnost konfliktu se vyhnout. 

Klíčové oblasti, které primární prevence sebeobrany učí, jsou tyto:

• Rozpoznání rizika a prevence: Naučit se vnímat své okolí, identifikovat potenciální nebezpečí a včas opustit rizikové prostředí.
• Osobní zóna a hranice: Schopnost držet si odstup od cizích lidí a jasně verbálně i neverbálně vymezit osobní prostor.
• Komunikace a asertivita: Umět jasně a rázně říct „NE“, nastavit hranice a deeskalovat konflikt (zklidnit situaci) dříve, než přeroste ve fyzické násilí.
• Psychická odolnost a sebevědomí: Posílení sebevědomí, zvládání emocí a zachování chladné hlavy v nepříjemných situacích.
• Základy bezpečného chování: Používání zdravého rozumu (např. nevstupovat do tmavých uliček, hlídat si osobní věci) a znalost toho, jak přivolat pomoc. 

Cílem je tedy inteligence v sebeobraně, kdy nejúspěšnější obranou je situace, u které vůbec nemusíme použít fyzickou sílu. 

Poslechněte si více v dalším díle pořadu Dobrá rada s plukovníkem Janem Grmolenským a majorem Miroslavem Mokošem z odboru služby pořádkové policie krajského ředitelství Policie České republiky Olomouckého kraje.