Nemilany jsou osídlené lidmi už od pravěku. Součástí Olomouce se staly až v roce 1975
Nejstarší nálezy potvrzují osídlení Nemilan už ve starší době kamenné. Stopy pak prozrazují přítomnost lidí na území obce prakticky nepřetržitě až do dob prvních Slovanů.
V raném středověku pravděpodobně existovala na místě dnešních Nemilan osada, což nám dokazuje slovanské pohřebiště, objevené u prastaré cesty vedoucí tudy kdysi z jihu kolem Moravy do Olomouce. Zdá se tedy, že osídlení zde nepřestalo existovat od dob lovců mamutů až do současnosti.
První zmínku o Nemilanech přináší listina biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141, kdy je část obce uvedena jako patřící do církevní držby. Rozdělení obce do držby světské a církevní pokračovalo i v následných letech její existence. Centrem církevní správy vesnice byl hospodářský dvorec patřící olomoucké kapitule.
První zmínka o tom, že obec spadá také pod světskou správu, v tomto případě reprezentovanou městem Olomoucí, pochází už z 13. století. V roce 1410 pak se už Nemilany píší v německém tvaru Nymlau. To by mohlo znamenat, že obec, možná i poničená nájezdem Kumánů ve 13. století byla postupně dosídlena osadníky z Německa a tím se Nemilany dostávají do okruhu tzv. německého ostrova kolem tehdejšího města.
Správu světské části obce pro město zajišťoval rychtář. Už v roce 1376 je v Nemilanech zmíněn mlýn, jinak se většina obyvatel živila zemědělstvím. Existence obce u staré zemské stezky sice přinášela příjmy z průchodu a ubytování cestujících, na druhou stranu přiváděla do vesnice vojenské oddíly v dobách válečných. To platilo jak za třicetileté války, tak i později při obléhání Olomouce Prusy. To mimochodem vedlo i k úpravám olomoucké pevnosti a ke vzniku dělostřelecké střelnice na katastru Nemilan v roce 1780. Ta zde pak existovala až do roku 1892.
Obec byla vždy přifařena do Slavonína, kde odpradávna existovala i farní škola. V roce 1825 byla v obci na místě staré dřevěné zvonice postavena kaple sv. Jana a Pavla. Kromě toho vyrostla na obecních pastvinách před rokem 1833 i další, menší polní kaple. Dodnes najdeme na území vesnice několik drobných sakrálních památek. Od křížů a Božích muk přes sochu Panny Marie Pomocné či sv. Jana Nepomuckého, který původně stál u skladiště střelného prachu olomoucké posádky na západní straně katastru obce.
Už v roce 1736 povolila městská rada v Olomouci obyvatelům Nemilan, že mohou zřídit místo kantora. Nejprve se učilo v pronajatých místnostech, od roku 1780 byla zřízena škola v domě na rohu dnešní Kožušanské a Raisovy ulice. Na počátku 19. století zde žilo už téměř 650 obyvatel. A i když se škola přestěhovala do větších prostor, nestačila počtu žáků. V roce 1887 tedy byla dokončena nová školní budova a od roku 1920 se v Nemilanech vyučovalo i v české škole.
Po roce 1850 vznikla samostatná obec, k níž se přidala i správa do té doby samostatné osady Kyselov.
Počet obyvatel stále rostl a před druhou světovou válkou zde už žilo kolem 1200 trvale bydlících osob. Stále se jednalo téměř výhradně o německy mluvící obyvatele.
Od roku 1880 existovala v obci zastávka na dráze z Olomouce do Prostějova. I díky tomu se začal rozvíjet také zdejší průmysl, byť reprezentovaný zejména menšími podniky. K nim patřila někdejší městská cihelna ležící na hranici Nemilan a Kyselova a firma Dehet Jana Lošťáka založená v roce 1927 na bývalém mlýně a vyrábějící asfaltovou lepenku a podobné výrobky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
