Nemůžu neexistuje. Musím! Říká bývalá paragánka Milada Pavlitová

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Milada Pavlitová
0:00
/
0:00

Začala u paragánů a prožila profesní život ve dvou uniformách. Vojenské a hasičské. Zažila tvrdé podmínky vojenské školy, spaní na slamníku, šurovaní podlah, zimní pochody s plnou polní, boty půllitráky a nohy omotané onucemi a stejně plné puchýřů.  Přesto říká: „Práci u vojáků jsem milovala.“

Milada Pavlitová v uniformě na snímku z archivu (kolorováno)

Uniformy k ní patřily už od 13 let. Byla velitelkou družstva žákyň u hasičů ve Vápenné. Pokračovala ve Svazarmu v Jeseníku, kde prošla parašutistickým výcvikem. A v roce 1958 narukovala do armády a nastoupila do Školy pozemních specialistů letectva v Žamberku. Po škole ji čekala Praha a velitelství letectva v Karlíně, kde sledovala vzdušnou situaci a pomáhala hlídat státní hranici.

Po svatbě ji čekalo stěhování do Terezína s manželem vojákem, kde působila ve vojenské nemocnici. Pak v kasárnách vedla jako náčelnice spisovou agendu. Rok 1968 znamenal přesun do Olomouce kvůli rodičům a dětem a ukončení vojenské služby, čehož dodnes lituje. Uniforma s ní ale zůstala. V roce 1970 nastoupila k hasičům profesionálům v Olomouci jako radistka a telefonistka. Spolupracovala také s Českým červeným křížem.

Odznaky a medaile Milady Pavlitové

S touto aktivní ženou se život nemazlil. Tvrdé podmínky absolvovala ve škole, v práci i v soukromém životě. Přesto vše zvládla s přehledem a ve svých jedna osmdesáti letech vypadá skvěle a je plna energie a optimismu. Paní Milada Pavlitová o sobě říká: „V životě si držím svůj režim a řád, nikdy jsme nefňukala a nic nevzdávala. A nemůžu? To pro mě neexistuje. Vždy si řeknu: Musíš!“

Kniha Děvčata v modrém

Poslechněte si celý rozhovor s paní Miladou Pavlitovou.

autor: zos
Spustit audio