Neonatolog Lumír Kantor: Největší radost mám, když se narodí zdravé dítě

Začátek cesty mezi naše nejlepší neonatology, tedy ty, kteří pečují o novorozené děti, měl Lumír Kantor velmi komplikovaný: „Otec se věnoval skautingu a nesl tím určitou zátěž, kvůli které jsem neměl v sedmdesátých letech šanci dostat se na střední školu. Nejprve jsem se proto vyučil mechanikem a po třech letech mě vzali na střední elektrotechnickou školu.“

Po ukončení školy pracoval budoucí lékař v opravně elektromotorů, ale zůstat u této profese nehodlal: „Nechtěl jsem být elektrikářem. Ne proto, že by mi práce nevoněla, ale protože jsem se bál pohybovat se v prostředí vysokého napětí. I kliky jsem tam otevíral jenom loktem.“

Postupně si jako samouk začal doplňovat středoškolské gymnaziální vzdělání, udělal zkoušky na vysokou školu a v roce 1990 odpromoval na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Po porodu si často nepamatuje pohlaví dítěte, je pro něj důležitější jeho zdravotní stav

Na novorozeneckém oddělení Fakultní nemocnice v Olomouci, kde je Lumír Kantor primářem, přijde na svět ročně kolem 2 500 dětí. Většina z nich se narodí zdravá, ale zhruba kolem 300 dětí potřebuje zvláštní péči. Jsou to nejčastěji nedonošené děti, které se narodí předčasně, nebo děti, které mají z různých důvodů nedostatek kyslíku.

„U přidušených dětí máme velký prostor na resuscitaci. Často nás volá už porodník, pokud se mu něco nezdá na záznamech, na rodičce nebo neslyší ty správné ozvy. My potom čekáme v pozadí, připraveni zasáhnout, a když se dítě narodí zdravé, máme tu největší radost.“

Xavera zajímalo, zda se ještě po porodu používá úder do zádíček dítěte, aby se nadechlo. „Kdepak, do zad už se děti nebouchají. K tomu, aby dítě normálně dýchalo, je potřeba ho stimulovat jemnou a něžnou manipulací. A pokud je to nutné, okamžitě pomoci přístrojů resuscitujeme,“ vysvětluje Lumír Kantor. Na svoji práci se špičkový neonatolog tak soustředí, že si později často ani nepamatuje, jestli se narodil chlapec nebo děvče, přesně si však pamatuje jeho zdravotní stav, který je pro něj nejdůležitější.

Veselí tatínkové

Sám má Lumír Kantor tři děti, ale narození ani jednoho z nich nezapíjel, jak bývá často zvykem. „V porodnici samozřejmě občas míváme rozveselené tatínky, dokonce se nám někteří v noci dobývali na oddělení, ale s tím si umíme poradit. Více mě překvapuje, že se v poslední době často objevují případy, kdy jedno dítě má dva tatínky a maminka nám koordinuje jejich návštěvy. Jeden přijde jeden den a druhý den druhý tatínek. Někdy jsem opravdu překvapený, co všechno maminky dovedou,“ směje se lékař.

Ve své profesi zažívá Lumír Kantor radostné i smutnější chvíle, ale ty radostné převažují. Působí však také již 22 let jako soudní znalec. Posuzuje například, jestli byl postup u porodu správný, zda nedošlo u dítěte doma k zanedbání péče a mnoho dalších případů, které se týkají dětí. V záznamu pořadu si můžete poslechnout, jaké jsou pro Lumíra Kantora nejnáročnější.