ČESKO ZEMĚ NEZNÁMÁ

Z Pardubic do Pardubiček
Stopy nejstaršího středověkého osídlení na půdě pardubické aglomerace vedou na jedno z mála návrší v místní polabské rovině - do Pardubiček. Dnes zde funguje hřbitov s pozdně gotickým kostelíkem Sv. Jiljí, stojí tu odnepaměti a je pravděpodobně nejstarší dochovanou církevní památkou ve městě. Na začátku 90. let 20. století přilákal archeology, aby tu začali přepisovat nejstarší dějiny Pardubic.

Archeologové bourají tradiční názory historiků
Předtím než se Pardubice staly městem, měly mít podle jedné z teorií podobu rozptýleného osídlení sahajícího od Pardubiček až po tři kilometry vzdálené historické jádro města u soutoku Labe a Chrudimky. Tak tomu mělo být někdy kolem roku 1295, kdy Pardubice vůbec poprvé v historii zaznamenala bula papeže Bonifáce VIII. Podle ní tu tehdy fungoval klášter s kostelem sv. Bartoloměje, který po svém příchodu do Čech in "Pordobic", vybudovali mniši zvaní křížovníci s červeným srdcem. Postavit jej měli v blízkosti dnešního zámku, který na konci třináctého století jako vodní hrad vystavěli páni z Dubé neboli Ronovci. Křižovnický klášter a klášterní kostel sv. Bartoloměje tak podle téhle domněnky měli ležet od druhé poloviny 13. století v centru dnešního města a tvořit tak jeden z jeho středověkých zárodků. Jenže vykopávky v Pardubičkách ukázaly, že to mohlo být i jinak.

Vykopávky v Pardubičkách
Severně od městského hřbitova v Pardubičkách je dnes oplocený pozemek zarostlý mlázím a trávou, kolem kterého vede jedna z místních cyklotras a výpadovka do Nemošic. Archeolog Tomáš Čurda z Národního památkového ústavu přišel na to, že tu od přelomu 12. a 13. století stávala vesnice. Podle něj nesla název Pardubice a ten pak o něco později přešel na město, založené pány z Hostýně a Pardubic. Už v průběhu druhé poloviny 13. století ale zčásti zanikla, a jak už to tak bývá, místo musela uvolnit honosnější architektuře. Do Čech tou dobou míří nový církevní řád křižovníků s červených srdcem, který si Pardubičky vyhlédl a založil zde na úkor obce klášter. A právě jeho pozůstatky archeologové objevili. Na svých plánech tak rýsují klášterní komplex s kostelem a rajskou zahradou.

Svědectví od sv. Bartoloměje
Na první pohled odvážnou teorii Tomáše Čurdy, která tvrdila úplně něco jiného než psaly místní autority, ale bylo nutné brát vážněji než se původně zdálo. Přispěl k tomu další archeologický výzkum, který proběhl v dnešním arciděkanském kostele sv. Bartoloměje v centru města. V zimních měsících roku 1995 se tu načas přerušily bohoslužby. Z hlavní lodi zmizely lavice pro věřící a na jejich místo začali svážet vykopanou zeminu vědci vedení Martinem Ježkem z pražského Archeologického ústavu AV ČR. Podařilo se jim vyvrátit, že stáří Pernštejnské svatyně sahá do 13. věku. Nitky, které archeologové rozplétali, nás tak podle nich vrací zpět do Pardubiček.

Klášter křižovníků dnes
Když sem dnes zamíříte, klášter křižovníků s červeným srdcem tam budete hledat marně. Roku 1421 ani tento církevní objekt neunikl skáze, kterou přinesly bouřlivé husitské dějiny. Pak už jen pustl a zdivo z něj zmizelo bůhví kam. Trvalo několik staletí než ho znovuobjevili lidé 21. století. Přeci jen tu ale z něj cosi zůstalo. Podle archeologů je to dnes hřbitovní kostelík sv. Jiljí, který jakoby zázrakem přežil dějinné zvraty. Je to sice hypotéza, se kterou nebudou všichni souhlasit, ale proč si pro jednou neklást netradiční otázky a formulovat netradiční odpovědi.