ČESKO ZEMĚ NEZNÁMÁ - TEREZÍN
- takto jsme pojmenovali výpravy reportérů Českého rozhlasu ze všech regionálních studií za tím, co paměti hodno. Chtěli bychom vám přinášet příběhy památek, věcí, přírodních krás a taky lidí v nich a kolem nich, neboť se domníváme, že si to zaslouží, a kromě toho, i když o lecčems a leckoms bylo řečeno mnohé, lze ještě vykutat, objevit, nalézt nové stopy. Někdy stačí jen onu tvář či věc jinak nasvítit, zvolit jiný úhel pohledu.V neděli 14.LEDNA se vám ze všech regionálních stanic Českého rozhlasu ozveme z Ústí nad Labem.
Co se vám vybaví jako první, když se řekne Terezín?
Určitě to bude židovské ghetto a vězení gestapa. Genocida Židů skutečně je tou nejvýznamnější částí historie Terezína. Ale určitě není jedinou.
Terezín je zajímavý sám o sobě. Není to totiž město jako každé jiné. Nevzniklo postupným osídlováním; neleží tam kde leží, kvůli úrodné půdě, nebo blízkosti nějaké kupecké stezky, tak jak to u jiných měst obvykle bývá. Kdepak. Důvodem, který vedl k založení Terezína byly války Marie Terezie s Pruskem. Severní hranice českého království nebyla tehdy - tedy v druhé polovině 18. století, proti nepříteli dostatečně chráněna. Proto se Marie Terezie ještě před svou smrtí v roce 1780 rozhodla, že u severních hranic mezi řekami Ohře a Labe vybuduje vojenskou pevnost. Základní kámen k pevnosti položil 6. října 1780 císařovnin syn a spoluvladař Josef II. Pevnost byla na počest jeho matky pojmenována Theresienstadt - tedy česky Terezín.
Pevnost se budovala asi 11 let, podle myšlenek francouzské stavitelské školy v Meziéres. Konkrétně podle vzorníku francouzského vojenského architekta Sébastiena Le Prestre de Vauban. Pevnost byla vystavěna na půdorysu - laicky řečeno - mnohacípé hvězdy. Pevnost je tvořena z velké pevnosti - což je samotné město. Dále je tu malá pevnost, kde si během druhé světové války zřídilo gestapo vězení. A do pevnostního systému patří i tzv. horní a dolní retranchment, to jsou obranné prostory za řekou. Terezín platil v 18. století za největší a nejdokonalejší pevnost. V mírových dobách tu žilo necelých šest tisíc vojáků. V případě války mohla pevnost pojmout až 80 tisíc mužů. Zároveň se tu mohl skladovat materiál, který mohl tak velké armádě umožnit žít v pevnosti bezmála půl roku.
Jak říkal jeden historik umění - forma následuje funkci. Pro Terezín to platí měrou vrchovatou. V pravoúhlých ulicí stojí strohé kasárenské budovy. Ty jsou nanejvýš dvoupatrové a ne vyšší než 14 metrů. To proto, aby nepřesahovaly hradby. Přízemí budov mají proti ostřelování odolnou obloukovou klenbu. Jednou z mála budov, které nařízenou výšku staveb porušují je kostel. I ten ale svou fasádou nenechá nikoho na pochybách, že jde o kostel posádkový.
Přesto, že pomalu každá cihla v Terezíně měla sloužit válečným účelům, nebyla tato pevnost nikdy ke svým účelům použita. Ještě než byla dostavěna vypukla francouzská revoluce, po které přišel ve Francii k moci Napoleon. Prusko-rakouský konflikt ustoupil do pozadí. Rakouským nepřítelem byl teď Napoleon, který ale změnil vojenskou taktiku. V té už dobývání nepřátelských pevností nehrálo žádnou roli. Navíc napoleonská vojska k Terezínu ani nedošla. Na své si pevnost nepřišla ani během prusko-rakouské války v roce 1866. I tehdy pruská armáda Terezín obešla a s rakouským vojskem se střetla až u Hradce Králové. Po uzavření spojenectví mezi Rakouskem a Německem v roce 1879 ztratila pevnost Terezín svůj smysl úplně. Posádka tu ale stále zůstávala. Kasematy byly přeměněny ve vězení, kde byli žalářováni především revolucionáři. V roce 1918 tu byli vězněni účastníci rumburské vzpoury.
V roce 1940 začala nejsmutnější část terezínské historie. Tehdy Malou pevnost převzalo gestapo a zřídilo tu vězení. O rok později bylo rozhodnuto, že město se přemění na ghetto pro židovské obyvatelstvo. Až do roku 1945 prošlo terezínským ghettem na 160 tisíc Židů, kteří odtud byli transportováni do vyhlazovacích táborů na východě. Po osvobození se Terezín stal opět posádkovým městem. Koncem 90. let po reformě české armády, odsud vojáci odešli. Dříve "zelené" město se stalo "městem duchů". Terezínští nyní chtějí prostory uprázdněné po armádě zaplnit vysokoškolskými studenty. Chtějí, aby se z bývalé pevnosti stalo univerzitní město. Ale to už je příběh, který napíše budoucnost.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
