O dějinách kostela v Nové Hradečné dodnes promlouvá starý misál
Při pohledu z úbočí Bradla svítí žlutá fasáda kostela sv. Vavřince v Nové Hradečné do daleka. Je to poměrně mohutný chrám, kam chodívali za duchovními záležitostmi lidé z celého okolí už odpradávna. Přesto dodnes nevíme, kdy byl zdejší kostel postaven a ani kdo o jeho stavbě rozhodl.
Původní kostel v Nové Hradečné měl k tomu současnému dost daleko. Byla to patrně dřevěná stavba, která se nacházela blíže k dnešní hřbitovní bráně. Traduje se, že dnes na jeho místě stojí na hřbitově umístěný náhrobek v podobě Anděla věčné blaženosti. Jeho stavbu historikové kladou do 14. století, písemné zprávy o tom však nemáme.
Nejstarší památkou zdejší farností tak je vzácný misál, tedy mešní kniha, z počátku 15. století, který byl odpradávna majetkem zdejší farnosti. Kromě nesporné duchovní a umělecké hodnoty je jeho pozoruhodnost znásobena tím, že na okrajích knihy jsou dochované nejstarší zápisy z dějin farnosti, a to včetně událostí světských. Tak zde najdeme například záznam o bitvě u Grünwaldu v roce 1410, kde polský král Vladislav II. porazil vojsko Řádu německých rytířů, ale jsou zde i zápisy o upálení mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského. Kromě toho je zde v roce 1453 uvedeno také jméno nejstaršího hradečanského kněze jménem Řehoř.
V misálu však najdeme i zápisy mnohem prozaičtější. Týkaly se hospodářského zabezpečení faráře, jeho závazků a příjmů a také třeba zápisy o počasí. Ve druhé polovině 16. století, kdy na úsovském panství, kam Nová Hradečná patřila, vládl Albrecht Černohorský z Boskovic, byli z kostela vyhnání katoličtí kněží a chrám byl spravován luterány. O vyhnání posledního katolického kněze Jana Chorcholeckého se koneckonců opět můžeme dočíst v misálu. I o jeho následovníku, luterském pastorovi Jiřím Sebučkovi, zvaném též Nestyda.
Roku 1601 se katoličtí kněží do kostela vrací. Majitelem úsovského zámku se totiž stává Karel z Lichtenštejna a jeho rekatolizační politika je dobře známá zejména z pozdějších dob pobělohorských.
Ve stejné době byla z Hradečné vyfařena Horní Libina, kde vznikla samostatná farnost. Za třicetileté války byla i zdejší farnost často opuštěna a spravána z nedalekého Medlova. Kolem roku 1630 byla ke zdejší farnosti přiřazena i vesnice Mladoňov, kde starý kostel vyhořel.
Farnost za třicetileté války hodně utrpěla. Kněz se v těch dobách na faře sotva uživil a obyvatelé obcí kolem na tom byli ještě hůř. Z té doby máme také zprávy o vybavení starého kostela, ve kterém byly tři oltáře, dřevěná socha sv. Vavřince a skrovná mešní výbava.
V roce 1763 se novým knězem stává Ondřeji Miklík. Právě on je zapsán jako stavitel nového chrámu. Proč byl starý kostel stržen, není jisté. Jednou variant je požár, historikové nevylučují ani to, že kostel prostě zchátral natolik, že bylo nutné vybudovat nový. Starý chrám obklopoval hřbitov, který sloužil všem obcím zdejší farnosti, tedy Hradci, Hradečné, Troubelicím, Libině, Lipince, Oskavě Mostkovu a Třemešku, později i Mladoňovu a Pískovu. Při výkopových pracích na parkovišti u boční ohradní zdi kostela byly odkryty lidské kosti, což potvrzuje, že dávný hřbitov byl více na západ od současného chrámu. Kostel vysvěcen v roce 1764. Na jeho výstavbě se podílel i tehdejší majitel panství Josef Václav Vavřinec z Lichtenštejna a zde je možné hledat i zasvěcení kostela sv. Vavřinci.
Kostel hned po dostavbě obklopoval hřbitov, který byl v roce 1838 rozšířen na část bývalé farské zahrady táhnoucí se směrem vzhůru. K nejstarším náhrobkům na hřbitově patří dva pomníky zazděné v ohradní zdi, ke kterým se vztahuje dokonce lidová pověst. V lese nad obcí, mezi Hradečnou a Lipinkou je malé údolíčko, kterému říkají Pustá. V noci o Dušičkách prý se zde zjevují dva černí muži, stojí deset kroků od sebe a natahují k sobě pravé ruce, jako by si je podávali na usmíření. Ale vždy je mezi nimi stín mladé ženy, který jim to znemožňuje, a tak usmířit se nemohou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
