Obaly od Zory za nás nikdo nesesbírá. Zpracovat musíme i klíčové téma Sudet, říká ředitel Vlastivědného muzea Jakub Ráliš
Existují dvě místa, kde se Jakub Ráliš cítí jako doma: v Olomouci a v Norsku, kam se snaží jezdit několikrát za rok. Studoval filozofii a judaistiku, lásku k vědě a kultuře propojil během šéfování festivalu Academia Film Olomouc a teď se svůj neortodoxní přístup ke vzdělávání snaží uplatnit coby ředitel Vlastivědného muzea Olomouc. Jeho velkým tématem v životě i v práci je otázka kořenů a paměti člověka i místa. Také o tom mluvil ve Vizitce s Michalem Burešem.
Ve škole měl samé jedničky, přesto jej klasická výuka hrubě nebavila. I proto se Jakub Ráliš angažuje v oblasti neformální pedagogiky, proto vzal před lety funkci roli ředitele nejstaršího filmově-vědeckého festivalu světa Academia film Olomouc (AFO), proto jej od teď můžeme potkávat coby ředitele tamního Vlastivědného muzea.
Ke studiu filozofie jej nadchl gymnaziální profesor Tomáš Hejduk, Olomouc si zase coby rodilý Pardubičák vybral pro oxfordského genia loci. Na mysli měl ovšem také fakt, že v osmnácti málokdo tuší, čím se bude chtít zabývat po zbytek života. „Filosofie byla dostatečně obecná na to, aby mi dala dost prostoru pro další rozhodování,“ říká s tím, že ideální se mu zdá izraelský model. V této zemi se na vysokou školu obvykle nastupuje okolo jedenadvaceti let po absolvování povinné vojenské služby nebo takzvaného roku na rozkoukání. „Studenti už mají srovnané myšlenky a na školu jdou makat,“ dodává.
Na AFO vzpomínám s láskou
Kořeny Rálišovy rodiny jsou rozprostřené napříč Evropou, najdeme je na Balkáně, na Ukrajině, polabské stopy se u něj mísí s židovskými. K filozofii si i proto přibral judaistiku a své znalosti vyrazil rozšiřovat do Haify, přičemž o tomto multikulturním světě ve Vizitce vyprávěl detailně. Ačkoliv studia zasvětil humanitním, filozofickým oborům a v letech, kdy šéfoval AFO, začal kvůli potřebě zklidnění meditovat, sám sebe považuje za člověka smýšlejícího spíše věcně. „O funkce mozku jsem se začal zajímat už během studií, ta buddhisticko-ezoterická stránka mediace mě úplně nepřitahovala,“ říká. Mozek lze podle něj v tomto směru vycvičit stejně jakýkoliv jiný sval.
Čtěte také
Na čas strávený ve vedení AFO vzpomíná s láskou, pohybovat se v interdisciplinárním světě vědy a umění mu vyhovovalo. V době covidu však pocítil velkou únavu, a tak se přihlásil do výběrového řízení na post ředitele Vlastivědného muzea Olomouc. Jeho cílem je kvalitně zpracovat a uchovat hmotné i nehmotné kulturní dědictví regionu (jak říká, obaly od čokolády vyráběné v někdejším podniku Zora Olomouc s kořeny v 19. století za muzeum nikdo nesesbírá) a také dědictví napojené na obyvatelstvo, které z oblasti odešlo po roce 1945. „Německá kultura se odtud téměř ztratila, Sudety jsou pro nás stěžejní téma a je třeba ho zvednout a zpracovat. Je to dluh naší společnosti a jedna z velkých koulí, které táhneme na noze. Pokud reflexi této doby neuděláme, řada věcí se nezlepší.“
Související
-
Ať si děti zkusí, jak se skládá hudba, říká ředitel Památníku Antonína Dvořáka
Věděli jste, kolik cest podnikl Antonín Dvořák do Anglie? Odpoví vám na to speciální kvíz, který pro Památník Antonína Dvořáka sestavil jeho nový ředitel Vojtěch Poláček.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
