Objevování krás Norska

20. květen 2022

Že je Norsko jednou ze severských zemí, ležící na Skandinávském poloostrově, kde vládne norský král ví kdekdo. Avšak to, že na ulici už téměř vůbec nepotkáte benzínové auto, ale na každém rohu na vás bez vrnění motoru vyjede elektromobil nebo hybrid, ví už jen málokdo. Právě to byla jedna z věcí, která mě na Norsku zaujala. Ale víc než auta, mě dostala čistá a panenská příroda.

Starý rozcestník

Do Norska nás jelo 5 studentů, takže jsme chtěli mít na cestování co nejnižší náklady. Náš výlet začal v Oslu. Podívali jsme se k norské Operahuset, prošli se po pobřeží, kde u každého mola byly postavené malé dřevěné domečky plující po vodě, které sloužily jako sauny. Naše cesta pokračovala k pevnosti Akershus, posvačili jsme na jednom z mol a po celodenním chozením po Oslu jsme si zchladili nohy v 9stupňovém Severním moři. Jemný deštík nás z mola vyhnal a zavedl nás pod stříšku zámečku Oscarshall. Místní MHD jsme se dostali zpátky do centra a zamířili k paláci norského krále. Odtud jsme pokračovali si prohlédnout místní univerzitu, radnici, prošli se centrem Osla a obdivovali místní architekturu. Naši cestu po Oslu jsme zakončili (jenom někteří a ti odvážní z nás) koupáním v moři. Čekala nás cesta na letiště, kde jsme strávili noc.

V pondělí jsme odlétli z Osla do Stavangeru, kde jsme pobývali po zbytek naší cesty. Po přistání jsme si na letišti půjčili auto (které jsme měli dopředu zarezervované) a na ten den jsme plánovali výlet na Kjerag. Po více než dvouhodinové cestě z letiště jsme jako správní Češi zaparkovali na neplaceném parkovišti o dva kilometry níže, než byl začátek cesty a vyrazili nahoru. Hned začátek našeho výletu nám znepříjemnil hustý a studený déšť. O dva kilometry výš na placeném parkovišti nás zastavil hlídač parkoviště a velmi dobrou angličtinou, kterou má většina Norů i z toho důvodu, že v Norsku nefunguje dabing filmů, nám vysvětlil, že cesta nahoru na Kjerag je v tomto počasí nebezpečná. Dali jsem na jeho radu a celí promočení se vrátili k autu. Nechtěli jsme být ochuzeni o výlet a cestou do kempu jsme navštívili vodopád Månafossen a až potom jsme vyrazili do kempu ve městě Hjelmeland. Kemp v tomto městečku má na starost Polák Jaroslaw, který má srdce na správném místě a moc dobře se o nás v kempu po celou dobu našeho pobytu staral.

Další dny nám počasí přálo a my měli před sebou Kjerag, Flørli a Preikestolen. Kjerag byl ze všech výletů tím nejnáročnějším. S sebou bylo potřeba mít pevné a nepromokavé boty, a oblečení od 17 stupňů do 5 stupňů Celsia. Dole jsme vycházeli se slunečními brýlemi a nahoře se koulovali. Cesta byla podpořena železnými řetězy a na turistické trase jsme se orientovali pomocí červených téček vyznačených každých pár metrů na kameni. Vrchol Kjeragu poznáte podle nezapomenutelného a krásného okolí, ale hlavně díky jeho dominantě, a to velkého kamene zapříčeného mezi skalami, na který si můžete vylézt. Ovšem za předpokladu, že se nebojíte výšek, protože i když je kámen mezi skalami další dvě strany obklopuje 300metrové prázdno.

Operahuset

Na Flørli jsme vyrazili další den už v 6.25 trajektem. Flørli je vlastně dřevěné schodiště, které vede podél přečerpávací vodní elektrárny. Schodiště má 4444 stupínků a pokud jste akrofob, určitě toto schodiště nenavštěvujte. Z jedné strany schodiště je potrubí z druhé strany zábradlí a každých 250 schodů malá odpočinková plošina. K samotnému schodišti. Těch 4444 schodů tvoří dvě cca 40centimentrové dřevěné fošinky, které občas nepříjemně zavržou a jsou místa, kde je lepší jít po schodech po čtyřech. Ale výlet rozhodně stojí za to.

Preikestolen je oproti všem trasám nejvíce komerční. Myslí se tím od dlážděných kamenných chodníků, až po dřevěné lávky přes mokřady. Trasa je tak zpřístupněna lidem všech věkových kategorií. Nepříjemné však bylo vidět lidi, oblečené v riflových sukních, riflích nebo nejnovějších typech tenisek, jak po cestě koukají do mobilu a nevidí tu krásu přírody kolem. Nahoře si udělají fotku na sociální síť a zase jdou dolů. Avšak vynechat tento výlet by se rozhodně nevyplatilo!

Jediné, co bylo po celou dobu naší cesty tím nejvíce nevyzpytatelným, bylo počasí. Zima a chlad se v jednu chvíli proměnili na takové teplo, kdy jsme po městě chodili jen v tričku s krátkým rukávem a o pár minut později už vytahovali pláštěnky a snažili se nepromoknout až na kost. Zvláštností, na kterou jsme si nemohli příliš zvyknout byl polární den. V Norsku jsme si téměř neuvědomovali, že jsme unavení nebo ospalí, protože noc ne a ne přijít. Slunce zapadá po 22. hodině a potom až do 4. ráno, kdy vychází slunce je venku jak u nás v České republice při setmění. Pokud někdy vyrazíte do Norska, určitě si nemusíte měnit peníze. Na našem výletu jsme se nikde nesetkali s tím, že by po nás chtěl někdo peníze v hotovosti, a to ani v obchodech, na parkovištích, v MHD nebo v restauracích. A na kolik nás celkově výlet přišel? Za letenky, jízdenky, trajekt, půjčení auta, benzin a poplatky spojené s ním (např. za přejezd tunelem, který vedl pod mořem nebo přejezd mostů, poplatky za parkování), ubytování, cestovní pojištění a jídlo každý z nás zaplatil cca na 7000 korun. Nutno říct, že jsme cestovali pouze s krosnou, kterou jsme v letadle odbavovali jako příruční zavazadlo a jídlo jsme měli s sebou. Takže polovina krosny bylo oblečení a ta druhá polovina byla konzervy, ovesné, ořechové a proteinové tyčinky, ovesné kaše, ovocné přesnídávky a na začátku cesty ještě i řízky, toasty, jahody a banány.

Norsko je nádhernou evropskou zemí a bylo velkým cestovatelským zážitkem pro nás všechny tuto zemi objevovat!

autor: Michaela Kočendová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová