Od bitvy u Hradce Králové a následného střetu u Tovačova uběhne letos 160 let
160 let letos uběhne od největší bitvy na území současné České republiky, která se odehrála severozápadně od Hradce Králové 3. července 1866. Na rozsáhlém bojišti se zde střetlo 436 tisíc vojáků rakouské, saské a pruské armády. Rakousko- saská vojska zde byla poražena a válka se postupně začala přelévat i na Moravu, kde vyvrcholila bitvou u Tovačova 15. července 1866.
Předzvěstí války roku 1866 byly ambice Pruska hrát první housle mezi německy mluvícími zeměmi. Po napoleonských válkách byl v roce 1815 založen tzv. Německý spolek. Sdružoval 38 zemí, včetně Čech, Moravy a Slezska. Vůdčí roli ve spolku hrálo Rakousko, což vyvrcholilo hlavně při společném obsazení Šlesvicka a Holštýnska, které patřily Dánsku. Rozbroje v názoru na správu v obou zemích byly v podstatě důvodem k rozpoutání válečného konfliktu.
Za radikalizací vztahů Pruska a Rakouska stál pruský ministerský předseda Otto von Bismarck, který využil pro Rakousko složité mezinárodní situace. To totiž nebylo schopné najít spojence pro případný válečný konflikt. Naopak Prusko se spojilo v nedávno spojenou Itálií a Rakušané se ocitli v kleštích.
Vše vyvrcholilo formálním zrušením německého spolku ze strany Pruska počátkem června 1866. Přestože se očekávalo, že Prusko napadne Rakousko tradičně v oblasti jesenického Slezska, zde se válka omezila jen na několik přeshraničních šarvátek. Při jedné z nich, 22. června 1866 byl zabit 27letý trubač, desátník Franz Szököts. Stal se tak prvním vojákem, který padl v tomto krvavém válečném konfliktu. Pamětní desku připomínající tuto událost najdeme dodnes na hřbitově v Písečné, kde byl pohřben.
Hlavní pruský voj se však ve třech proudech objevil v Čechách. V posledních dnech června došlo k prvním bitvám u Náchoda, u Trutnova, u České Skalice, u Mnichova Hradiště, u Svinišťan, u Dvora Králové a u Jičína. S výjimkou bitvy u Trutnova, Rakušané všechny tyto střety prohráli a ztráty dosáhly hrozivého poměru 5:1. Velení vojska žádalo císaře o uzavření příměří, ten však odmítl. Rakušané se přesunuli k vrcholu Chlum na dohled od pevnosti Hradec Králové, kde si měli původně jen odpočinout. Situace se však vyvinula tak, že rozhodující bitva se odehrála zde.
3. července 1866 v 7 hodin ráno tedy severozápadně od Hradce Králové vypukla válečná vřava. Zpočátku se zdálo, že rakouská postavení pruský nápor zadrží. Zvrat situace však definitivně nastal s příchodem 2. pruské armády, která průlomem bitvu zvrátila v pruský prospěch.
Rakušané utrpěli strašlivé ztráty a hrozilo úplné zničení jejich armády. Ta proto zahájila ústup na Moravu přes Třebechovice pod Orebem, Holice a Českou Třebovou. Pruská armáda ji vzhledem k vlastnímu oslabení nepronásledovala, nicméně po odpočinku a reorganizaci se vydali Prusové rovněž na Moravu.
Rakušané zčásti pokračovali až k Vídni, kde se horečně posilovala obrana, zčásti k Olomouci, kde došlo v tamní pevnosti k přezbrojení, doplnění stavů a ke krátkému odpočinku. Pak se 15. července vydala rakouská vojska podél Moravy k Tovačovu a Vídni. Jako poslední opouštěl Olomouc VIII. Armádní sbor generála Rothkircha.
Při pochodu po silnici k Tovačovu se však mezi vojáky zamíchaly zásobovací oddíly a bojové jednotky byly rozděleny. V tu chvíli se objevili na dohled od rakouských jednotek Prusové, kteří se sem dostali kolem Prostějova.
Pruská vojska na nic nečekala a podél dnes už neexistující bažatnice se dostala k místi, kde dnes stojí hlavní pomník této bitvy a napadla Rakušany. Lepší výzbroj i taktika vedly k tomu, že i u Tovačova byla rakouské vojska poražena a musela ustoupit k Přerovu.
Hlavní rakouské jednotky pak přešly do Uher, do údolí Váhu, kudy se dostaly k Bratislavě. Nedaleko ní byla svedena poslední bitva této války. Dne 22. července byl pak v Mikulově vyhlášen klid zbraní a o měsíc později mír. Vznikla nová, německá říše, která stála u počátků následujících dvou válek.
Paradoxní je, že i na Pruská vojska dolehla tíha války, a to ne díky porážkám, ale díky choleře, kterou Prusové zavlekli na Moravu, a které nakonec podlehlo více lidí než samotným válečným útrapám. A to jak mezi vojáky, tak i mezi civilisty.
Na Tovačovsku připomínají dodnes bitvu pomníky rozeseté po krajině. Všechny rakouské padlé pak sdružuje na své pamětní desce ústřední pomník, který vytvořila na zakázku Moravského spolku podporovacího firma otce budoucího slavného architekta Adolfa Loose. Autorem návrhu pak je Jan Eduard Tomola z Rousínova. Celkem 287 jmen na mramorové desce je důkazem masakru, který se zde odehrál před 150 lety. Kromě toho zde najdeme i menší pomníky, kříže či cholerové hřbitovy, které připomínají tento krátký, ale velice krvavý konflikt.
Pořad Přímo z místa můžete ve vysílání Českého rozhlasu Olomouc poslouchat každou neděli od 09:10, následně pak neomezeně ZDE na webu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
