Od pádu bombardéru nedaleko Lipníku nad Bečvou uplynulo 75 let. Jméno pilota Martina Zeberského je známé dodnes

„Když lítaly svazy bombardérů, tak my jsme je slyšeli od Přerova. To bylo strašné hučení. Tady takové nebezpečí nebylo, protože v Lipníku nebyl žádný průmysl. Sledovali jsme to ze zídka, jak toho 22. srpna letěli,“ říká paní Jarmila Musilová, které bylo v srpnu 1944 7 let. Průlet bombardérů nad Lipníkem sledovala se svými staršími bratry. Přesně si vzpomíná i na hořící letoun, i když od jeho pádu letos uplynulo už 75 let.

Památník na pilota Martina Zeberského u Nových Dvorů|foto: Lenka Kratochvílová

„Před Lipníkem jim uletělo křídlo, tak se snažil ten pilot zachránit, aby nespadli na Lipník. Ta černá hořící čára byla na nebi vidět. Kdo měl ruce, nohy k tomu splavu utíkal včetně mých bratrů. Já jsem byla ještě malá, tak jsem nemohla. Kluci si z leteckého plexiskla nebo duralového plíšku vyřezávali křížky a srdíčka na krk, byla to trofej,“ vzpomíná paní Jarmila.

Dnes místo havárie připomíná malý pomníček s fotografií zahynulého Martina Zeberského. Podstatně větší umělecky zpracovaný stojí na lipenském městském hřbitově. Bývalý disident Tomáš Hradílek vzpomíná, že právě toto místo se v době normalizace stalo pro místní lidi symbolem boje proti okupaci. „Ten památník byl symbolem jakési naděje. Zejména, když sem začaly pravidelně přijíždět americké delegace v čele s velvyslankyní, tak to už bylo úplně o něčem jiném zejména v době Gorbačovovy perestrojky. Pravidelně jsme se toho zúčastňovali,“ vzpomíná Hradílek.

Hrob pilota Martina Zeberského na lipenském hřbitově|foto: Lenka Kratochvílová

Martin Zeberský se in-memoriam stal čestným občanem města Lipníka nad Bečvou. Do konce roku by o něm měla vyjít i publikace. „Dělám vše pro to, aby se dosáhlo toho, aby se Martin Zeberský stal součástí života Lipníka a je mým snem, aby lipenské gymnázium neslo jméno Martina Zeberského,“ uzavírá Tomáš Hradílek.