Odborníci objevili na zámku v Kroměříži stovky polodrahokamů. Ametysty zakrývala malta

„Třeba teď posvítíme na tenhle kámen, který je překrytý nějakou červenou barvou, a v některých místech probleskují ty krystalky ametystu,“ ukazuje na blyštící se už očištěný ametyst Jana Zapletalová z katedry dějin umění Univerzity Palackého. Právě ona polodrahokamy objevila.

„Ono to chvilku trvá, než si člověk zvykne a začne je za těmi zdánlivě aktuálně nepěknými kameny, překrytými, vidět. Celá ta stěna, která je aktuálně stržená, byla s vysokou pravděpodobností původně celá ametystová a pod sochou Apollóna dřív vyvěral pramen vody,“ popisuje Zapletalová.

Čtěte také

Mluvil Jan Milíč z Kroměříže hanácky?

A právě za sochou Boha Slunce Apollóna, která této grotě vévodí, Jana Zapletalová první ametysty spatřila.

„Ve vedlejším sálu Saly terreny jsme zkoumali štukové dekorace, a jelikož kolegové odebírali vzorky štuků a na lešení se vešli jenom dva, tak já jsem se rozhodla, že se půjdu podívat na štukové stromy, imitace stromů ze štuku, které se nacházejí v této grotě,“ přibližuje Zapletalová. Štukové stromy se nacházejí u vstupu k Bohu Slunce.

„Tudíž jsem šla studovat tyto dubové stromy ze štuku. Následně jsem se rozhodla, že se podívám i do té zadní části groty a v momentě, kdy jsem si svítila na cestu baterkou, protože ta grota je poměrně hodně temná, tak jsem si právě díky tomu intenzivnímu nasvícení povšimla, že se některé ty kameny třpytí. V ten moment mi došlo, že kolem mě za zadní část té groty je úplně plná těch kamenů,“ říká.

Skryté ametysty

Ametysty byly po léta překryty vrstvou malty a tedy skryty očím odborníků i veřejnosti. Kdo a kdy ametysty zamaskoval, není jasné.

Do grotty je nechal na konci 17. století dopravit olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna, zakladatel kroměřížského zámku. A jak zjistil mineralog Radek Hanus, polodrahokamy pocházejí z kopce Květnice u Tišnova.

Když se třou jednotlivé vzorky o sebe, tak se poškrábou, zmatnějí, zošklivějí.
Jana Zapletalová z katedry dějin umění Univerzity Palackého

„Byly vytěženy v závěru života pana arcibiskupa, po vytěžení byly pravděpodobně umyty, protože jsou obalené jílem, aby se nevezl jalový materiál. Byly velmi dobře zabalené, protože při převozu byly vezeny v sudech na voze a došlo by k omlácení těch krystalů,“ vysvětluje.

„Když se třou jednotlivé vzorky o sebe, tak se poškrábou, zmatnějí, zošklivějí. Dnes bychom to řešili tak, že by se zabalily do bublinkové folie, takže pravděpodobně byly balené do slámy, ale musí se zabalit každý kámen zvlášť, tak aby k sousednímu kameni bylo třeba pět centimetrů slámy nebo třeba hoblin.“

Vědce z Univerzity Palackého teď čekají další průzkumy a restaurátorské práce. Trvat můžou až deset let. I během těchto prací ale umělé jeskyně zůstanou částečně přístupné návštěvníkům zámku.