Olbramice. Jak vesnice přišla ke svému jménu a proč zde mají zvonici?
Olbramice patří k mnoha menším vesnicím, které se rozkládají na náhorních plošinách Zábřežské vrchoviny. Osada se zdá být rozložena téměř na rovině, kolem se však nacházejí kopce i hluboká údolí. Pocitově vnímáte, že už jste tak trošku v horách.
Platí to i přesto, že nadmořská výška obce pohybující se kolem 400 metrů sice také není nijak impozantní. Přesto, když udeří mrazy a ledový vítr žene sníh ze severozápadu od kopce Na Kříbech, nikdo nepochybuje, že tady umí být zima stejná jako jinde v kopcích.
I přesto si právě toto místo zvolil v první polovině 14. století (nebo možná ještě dříve) zakladatel vesnice k postavení domů. Podle jména obce vycházejícího z vlastního jména Olbram nebo spíše německy Wolfram, by se mohlo jednat o Olbrama z Lúčan, který žil už v polovině 13. století v tomto kraji. Ale jisté to není.
Přestože jsou Olbramice osadou v kopcích, stavebně dodnes připomínají tradiční hanácké ulicové vesnice. Prvními známými držiteli hradu jsou vladykové ze Strálku, hrádku, který stával nedaleko Rýmařova. Právě díky listině, která Milotovi ze Strálku připisuje Olbramice, máme existenci obce doloženou k roku 1368.
Majitelé panství se pak střídali, až v roce 1600 se obec dostává pod správu chudobínského panství, kde zůstala až do konce patrimoniální správy.
Starší historikové uvádějí ve vesnici hospodářský dvůr, který byl v 18. Století rozparcelován a rozprodán zdejším obyvatelům. Díky tomu se hospodářská situace zdejších zemědělců hodně zlepšila.
Olbramice vždy patřily k menším vesnicím. Do kostela se odsud docházelo do Vilémova, obyvatelé obce však prý platili desátek i faráři v Bohuslavicích. Od roku 1777 dodnes stojí na návsi zvonice s kapličkou. V roce 1821 přibyl na prostranství před zvoničkou kříž, ale stále zde chyběla větší kaple.
Té se tak Olbramice dočkaly až ve třicátých letech dvacátého století. Kapli z velké části financovala rodina Zapletalova. Podle záznamů o stavbě kaple byla hybnou silou paní Ludmila Zapletalová, která převzala se svým manželem zdejší hospodářství na konci 19. století. V roce 1908 se manželé přestěhovali do Olomouce, kde jim onemocněl syn Vít a vypadalo to, že tehdy velmi zrádný záškrt nepřežije. Jeho matka slíbila, že pokud se uzdraví, dá postavit v obci kapli. Mladý Vít se skutečně uzdravil, a i když nakonec slib své matky splnil až její syn a v roce 1936 kapli, na jejímž budování se podíleli i další obyvatelé obce, postavil. Byla zasvěcena sv. Vítu a zdobí vesnici dodnes.
Kromě toho v obci ve dvacátém století přibyly i další veřejné stavby. Od roku 1901 mají Olbramice vlastní školu a nechybí zde ani hasičská zbrojnice. Ozdobou obce je také několik dalších sakrálních památek, většinou umístěných u polních cest.
Olbramice nepatří mezi proslavená turistická střediska. Prochází tudy cyklotrasa ze Senice na Hané na Bouzov a místní lesy jsou prý plné hub. Samotná procházka po vesnici moc času nezabere, rozhodně však stojí za to. Staré statky se tady mísí s novými domy a asi vás brzy osloví i někdo z místních. Jsou to fajn lidé, stejně jako krajina kolem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
