Oldřich Navrátil: Jsem celoživotní tramp, venku spím úplně běžně

Herec Oldřich Navrátil pochází z Třebíče a své rodné město má stále moc rád. Je to místo jeho dětství a srdce. Poblíž Třebíče má i chatu, kam jezdil s rodiči už od útlého dětství. Tatínek Oldřicha Navrátila byl instalatér a přál si, aby jeho syn měl povolání, kde bude v teple. Herec se proto původně hlásil na ekonomickou školu, ale potom ho oslovil nábor na čtyřleté gymnázium: „Zaujalo mě na tom, že kdo se přihlásí, nebude muset dělat přijímací zkoušky. Šel jsem tedy na gymnázium, kde byl na tehdejší dobu skvělý profesorský sbor. Díky profesorce angličtiny umím dodnes dobře angličtinu a díky profesoru Ladislavu Novákovi jsem potom šel studovat na JAMU,“ vzpomíná Navrátil.   

Po ukončení studií začal Navrátil vystupovat v brněnském Divadle na provázku, kde se potkával mimo jiné s Bolkem Polívkou nebo s Dášou Bláhovou. „Jednou onemocněl Jirka Pecha a já jsem zrovna plánoval odjet na chatu. V tom mě ale zastavil tajemník divadla a dal mi text, který jsem se musel hned naučit. No a už večer jsem hrál v Baladě pro banditu,“ připomíná si své herecké začátky Oldřich Navrátil.  

Trampem navždy

Největším koníčkem Oldřicha Navrátila je trampování: „Když se někdo stane trampem, je jím nadosmrti. Už v letech 1960-61 jsem se účastnil pionýrských táborů, které vedli manželé Bublanovi.“ Pionýrské byly tyhle tábory ale jenom jménem, vedoucí je vedli hlavně k trampování, což bylo v té době jako zjevení.

Právě tam začal jeho celoživotní vztah k trampingu. „Od té doby jezdím celý život pod stan, samozřejmě vždy s kotlíkem na guláš. Venku spím úplně běžně a zdraví mi zatím slouží. Pro případ nouze si s sebou beru i mobil, abych si případně mohl zavolat pomoc. Je sice už téměř starožitnost, ale mně bohatě stačí. No a samozřejmě mám rád všechny staré trampské hity. Moc se mi také líbí hudba bratří Ryvolových. Když slyším jejich písničky, jde mi mráz po zádech. Kdysi jsem i já zkoušel hrát na kytaru, ale potom jsem přišel o část prstu a už to pak nešlo,“ říká Oldřich Navrátil.

Jak svět přichází o básníky

„Když jsem byl osloven s nabídkou role Emila Nádeníčka, určitě jsem nepředpokládal, že by to mohlo být tak skvělé. Za to, že byla moje postava úspěšná, vděčím, kromě režiséra Dušana Kleina, také kameramanovi Emilu Sirotkovi. Ten mě vedl k různým fórům, které Nádeníček předváděl, například nepřirozené zvedání nohou. Hrál jsem Emila opravdu s radostí,“ říká Navrátil.

Oldřich Navrátil stojí raději před kamerou než na divadelních prknech, protože natáčení se může případně vracet.  Na jevišti už se nic opakovat nemůže.  Na možný výpadek textu v divadle si herec našel malý trik: „Naučil  jsem se z toho vybruslit. Že budete mít za větu či dvě v hlavě temno, to samozřejmě poznáte. Já v takovém případě nechám vteřinku ticho a kolegům řeknu: ‚To je vše, co k tomu mohu říci a můžete pokračovat,‘“ směje se Navrátil.

Oldřich Navrátil je nejen herec, ale také moderátor - uvádí Receptář prima nápadů. Zda se sám za moderátora považuje a jak se připravuje na své role, uslyšíte v záznamu pořadu.