Olomoucké pasti na myši znají po celém světě

Zima je mírná, hlodavci vylézají a láká je to k lidem. V garáži a sklepě svého rodinného domku je čerstvě nalíčil i Václav Pajdla. Mazácky dodává: „Nejlepší je ta s tím dřívkem, dole ta destička, pružina a drát, to je nejjistější.“

Pastičku dokonce vozí s sebou i v autě: „To je zase kvůli dovolené, protože někdy, když se přijede do kempu, tak jsme zjistili, že tam myšičky pobíhají. Tak dlouho jsme s nimi bojovali, až jsme nakonec koupili past,“ vyvětluje.

Pan Václav ale cílí na větší kalibr - na potkany. „Venku máme kompost a ti potkani se tam na to rádi stahují. S nimi se těžko bojuje, protože jsou nesmírně chytří. Většinou se chytne jenom jeden. Potom se ta pastička musí různě zasypávat senem nebo polívat sardinkovým olejem.“

V Hlubočkách u Olomouce vyrábí pasti na myši přes padesát let

Pasti všeho druhu jdou zkrátka „nadračku" a ruce si mnou v Hlubočkách u Olomouce. Vyrábějí je tu přes padesát let a udělali s nimi díru do světa. Úspěšné exportéry nezastavila ani vlna levného čínského zboží. Tohle období přečkali: „Tady asi šlo skutečně jenom o výdrž, protože čínské pasti, které se začaly dovážet, byly pronikavě levnější. Bohužel tam byly některé takzvané vychytávky, které my jsme už znali a Čínani se to teprve učili. Takže ten nástup si udělali takový ne impozantní, ale spíše s vadou na kráse,“ říká předseda družstva Josef Peřina.

Aktuálně musel čelit i výpadku na ruském trhu kvůli evropským sankcím. Nebylo to totiž zanedbatelné množství pastí: „Předloni to dělalo téměř dva a půl milionů, zase díky tomu, že poslední zima byla teplá a letošní, zdá se taky, takže myši se množí a víc zákazníků se objevuje u nás, kteří mají zájem o pasti.“

Jiný kraj jiný mrav. Na myši se ale líčí všude po světě

Josef Peřina nedá dopustit na geniálně jednoduchou klasiku - dřevěnou destičku s pérem - tu a žádnou jinou, říkají Němci: „Nás vycvičili němečtí zákazníci, kteří tvrdili, že správná myš jde pouze na bukové dřevo a cítí vůni bukového dřeva.“

Afričané mají jinou libůstku. Pasti musejí být černé - a to byl oříšek: „Museli jsme se naučit pasti černit. Tak jako hlavně zbraní. Takzvaně brynýrujeme.“

Zato ruské myši a krysy jsou náročné. Jdou jen na blyštivé zlato. Nahradilo ho leštěná mosaz: „Je to jednostranně leštěná mosaz, takže ta past vypadá téměř jako zlatá.“

Jak správně na myši?

Důležité je umět pasti klásti. A sklapnout by měly vždycky spolehlivě. I bez návnady. Tady je prostá rada: „Je potřeba past dát tak, aby byla natočená ke zdi, protože myš několikrát denně obíhá kolem zdí. Zásadně nechodí prostředkem. Pak se do té pasti chytne, aniž by tam byla návnada,“ uzavírá Josef Peřina.