Olomoucké skleníky se chystají na zimu. Flora se ošetřuje, fauna stěhuje

„Je to náš skvost. Tato rostlina má kolem osmdesáti let. Návštěvníci si mohou všimnout nádherných kořenů, které tvoří pilíře a podporu,“ hrdě ukazuje zahradnice Jana Pajerová, vybavená pilkou a zhruba dvoumetrovými nůžkami, fíkus, který měří zhruba 12 metrů.

Zahradnická profese vyžaduje fyzickou sílu i kus obratnosti. To když musí vylézt na plechový ochoz až úplně pod skleněnou střechu a ořezat mohutné palmy u samého vršku: „Fíkus se stříhá speciálními dlouhými nůžkami. Je to taková posilovna na ruce, ramena,“ říká zahradnice.

Jejich profese je přímo zdraví nebezpečná. Přecházení mezi skleníky totiž znamená obrovské výkyvy teplot - až několik desítek stupňů. Takže většina olomouckých zahradníků trpí bronchitidami a jediným lékem je - zvyknout si a otužovat se.

Zahradníci tudíž nemůžou být žádné skleníkové kytky a musí něco vydržet. Na rozdíl na příklad od některých rozmazlených orchidejí. Ty jsou choulostivé na zacházení a milují teplo: „Je potřeba je denně rosit. Velmi citlivě reagují na poklesy teplot,“ vysvětluje Jana Pajerová.

Subtropického klimatu si ve skleníku užívá i několik zvířat. „Je tu například kajman, hadi, občas se ozve i zoborožec,“ říká vedoucí zahradnického úseku Naďa Krejčí.

Zástupce fauny ale čeká zimní stěhování. Rostliny ve sklenících se totiž musí nejen ořezáním zmladit a přetrhat, ale také chemicky ošetřit. Na to by si měli dát pozor ti, kteří neodolají a utrhnou si ve sklenících nějaký ten banán, pomeranč nebo mandarinku:

„Pak to poznáme, že jsou třeba na zemi slupky, stává se to. Některé plody jsou moc chutné,“ dodává zahradnice Jana Pajerová. Zralé citrusy si můžou návštěvníci raději jen prohlédnout zase až v únoru příštího roku, kdy se vyhlášené sbírkové skleníky opět otevřou veřejnosti.

Zazimování olomouckých sbírkových skleníků|foto: Blanka Mazalová