Olomoučtí historici jako první probádali český poválečný exil v Austrálii

Jeden z autorů knihy, historik Miloš Trapl
Jeden z autorů knihy, historik Miloš Trapl
Doslova pionýrský počin mají na kontě tři olomoučtí historici. Jako první prozkoumali poválečný exil v Austrálii a vydali o něm knížku, kterou právě dnes pokřtí.

Austrálie se po druhé světové válce překvapivě stala zemí, která přijala největší počet exulantů z Evropy. Právě česká komunita se pak u protinožců výrazně angažovala v boji proti komunismu.

„Když pan profesor Miller odjížděl do Austrálie přednášet, tak jsem mu řekl, aby se podíval, jestli tam nenajde něco o našich exulantech. On nejen, že se podíval, ale přijel už s návrhem projektu,“ popisuje historik Miloš Trapl, jak vznikla, v Česku průkopnická, knížka o neprobádaném tématu.

Podle rektora olomoucké univerzity Jaroslava Millera trpěl australský exil syndromem zapadlých vlastenců: „O budoucnosti komunistického bloku, potažmo Československa se rozhodovalo v Americe a v západní Evropě, takže australský exil byl trošku izolovaný a ani Rada svobodného Československa v Americe s představiteli exilu v Austrálii příliš intenzivně nekomunikovala,“ říká.

Proč byla Austrálie k utečencům tak vstřícná, vysvětluje Miloš Trapl: „Jelikož Amerika, to bylo deset let čekání na to, aby se tam mohli dostat. Kanada pět let. Austrálie proti tomu udělala jednu akci, že přijala v letech 1949 až 1952 utečence, pokud podepsali revers, že budou dva roky pracovat tam, kde si to bude australská vláda vyžadovat.“

Obal knihy Český exil v Austrálii

Podle Jaroslava Millera nebyl australský exil příliš bohatý, přesto se tu dobře organizovaná komunita výrazně angažovala v boji proti komunismu: „Český a slovenský exil v Austrálii se v podstatě omezoval na občasné demonstrace, které se staly častějšími po Pražském jaru. Každý rok v srpnu demonstroval před sovětským velvyslanectvím. Omezoval se na protesty proti akcím československé vlády, proti misím československých komunistických funkcionářů v Austrálii. Zároveň ale český exil v Austrálii provozoval možná jeden z nejlepších exilových časopisů vůbec, který se jmenoval Hlas domova.“

Exulanti v Austrálii pomáhali domácímu disentu také po vzniku Charty 77. Řada Čechů dosáhla v Austrálii světového věhlasu. Závratnou kariéru tam udělal například zakladatel pražského symfonického orchestru FOK Rudolf Pekárek nebo olympionik Antonín Šponar, který trénoval australské národní mužstvo a ukázal Australanům krásy alpského lyžování.

Dějiny českého exilu v Austrálii, které zmapovali olomoučtí historici, jsou tak dosud nevyprávěným příběhem mnoha individuálních osudů. Jsou ale i moderní kolektivní pamětí Čechů a Moravanů.